14. Jeden výstřel
14. Jeden výstřel
Spokojeně zabručela a protáhla se ve své posteli, otočila pohled za sebe, ale druhá půlka postele byla prázdná. Usmála se a zabalila se do přikrývky, jelikož po vášnivém večeru s Danielem byla úplně nahá a hledat oblečení, které bylo všude možně, se jí nechtělo. Vešla do kuchyně a udělala dvě kafe, pak si s hrníčkem sedla před televizi a pustila si zprávy. Mezitím slyšela jen sprosté zanadávání, když lezla její kamarádka z postele a nejspíš přitom zakopla. Sophie se musela zasmát, když uviděla svou neučesanou kamarádku, ta měla i kruhy pod očima a byla vidět, že je po chlastu.
,,To si nikdy neviděla člověka, co má kocovinu?“
,,Tebe jsem tak neviděla.“ Sophie se jěště chvíli chichotala, ale vysloužila si jen pohlavek polštářem, co ležel na pohovce vedle ní a byl Kat zrovna po ruce.
,,Já se budu těšit, až tak uvidím jednou tebe. Taky se ti pak budu smát a já jsem nebohý člověk, co má jenom opici.“ udělala na Soph psí oči a ona se usmála.
,,Tak dobře.“ jen, co to řekla, se její kamarádka přemístila na pohovku, kde se uvelebila a nechala se obskakovat.
Soph jí pomalu dělala služku, když se objevila nová zpráva z jejich městečka.
,,A teď už z místa Podsvětí.“ to stačilo k tomu, aby se Kat se Soph podívali se strachem v očích na obrazovku televize.
,,Brzy ráno do Podsvětí, sídla obávané mafie, vtrhli policejní jednotky a pozatýkali spoustu hledaných osob utíkajících před zákonem. Byla zadržena i pravá ruka Xaviera Pereze, ale on sám zatčen nebyl a skrývá se někde před policií. Policejní akce se neobešla bez střelby a bylo zraněno několik lidí včetně fanoušků. Další informace přineseme později. Z místa Podsvětí se hlásí Rose Staalová.“ reportérka domluvila a zmizela z obrazovky. Obě dvě dívky se na sebe vyděšeně podívali, obzvláště Soph, která našla vzkaz od Daniela na kuchyňské lince.
,,Byl tam i...?“ Kat nemusela říkat jeho jméno.
,,Ano. Daniel tam jel brzy ráno. Chtěl si promluvit s Nickem a Roderick tam byl někde taky.“ Soph si sedla zaraženě na pohovku vedle své kamarádky, která se tvářila stejně ustaraně jako ona.
,,Kdyby je policie zatkla nebo se jim stalo něco jiného, jelikož jsou velké osobnosti, tak by to hlásili. Určitě zmizeli dřív, než se to všechno zvrtlo.“ objala Soph, která její objetí vřele přijala a chvíli se u ní držela, ale pak zvedla hlavu a začala běhat po bytě.
,,Máš možná pravdu, ale musím se přesvědčit. Neviděla si náhodou můj mobil? Nemůžu ho najít.“ dívka byla tak mimo z té zprávy a ze strachu o Daniela s ostatními, že přehlídla svůj mobil, který byl viditelný z velké dálky.
,,Je vedle té vázy s květinami.“ ukázala Kat směrem k jejímu mobilu.
,,Díky...“ Soph vzala mobil a okamžitě vytočila Danielovo telefonní číslo, dlouho to zvonilo, ale jeho hlas se stále na druhém konci neozýval. Opravdu začínala mít obavy.
,,Nebere mi to.“ sklesle si povzdechla, ale to už se odebrala ke dveřím, kde se začala obouvat.
,,Co chceš dělat?“ Kat vstala z pohovky a snažila se svou kamarádku zastavit, ale ona se už rozhodla.
,,Jdu je hledat. Možná vím, kde budou. Znám místo, o kterém mi kdysi říkala Klaudie, že se tam někdy hoši zašívají a nikdo je tam nikdy nenašel.“ Soph na sebe hodila mikinu a vyletěla z bytu jako by jí za patami hořelo.
Pomalu se vracel k životu. Slyšel okolo sebe zvuky aut a pískajících kol. Chytil se za hlavu a otevřel oči, zatřásl hlavou, protože viděl jenom rozmazané stíny, ty se však po chvíli začaly zaostřovat. Cítil tlak na krku, za který se chytil a ihned mu došlo, co se stalo. Stáhl ruku a podíval se vedle sebe, kde se střetl pohledem se svým bratrem.
,,Konečně ses probudil.“ Daniel se usmál na bratra, který se ale mračil, k čemuž měl důvod.
,,Proč si to sakra udělal?“ vypěnil na něj.
,,Protože už mám dost toho, jak můj bratr bojuje v Podsvětí a-“
,,Nikdy ti to nevadilo , tak mi teď neříkej-“
,,Vadilo mi to, ale ty sis nedal říct! A ještě jedna věc, to jim chceš dělat loutku k bavení? Chceš prolévat krev kvůli těm zazobaným panákům?“ Daniel zastavil auto před jejich skrýší, kde trávili čas, když se chtěli schovat a být sami. Byla to velká garáž, kde si postavili i malý ring na trénování. Nick se zamračil na staršího bratra a bez odpovědi vystoupil z Danielova červeně nablýskaného ferrari. Dan zakroutil bezmocně hlavou a nechal to být, alespoň prozatím. Vystoupil taktéž z auta a vzal klíče od jejich garáže. Hodil je Nickovi a pak tam zaparkoval svoje drahé auto. Oba dva si tam sedli každý do jednoho koženého křesla, co tam měli a otevřeli si spolu flašku rumu. Každý pil ze své skleničky, ale ani jeden za celou dobu nepromluvil, byli jen se svými myšlenkami. Pak to ticho prolomil Nick.
,,Jak se má Sophie?“ podíval se na Daniela, který se usmál a už chtěl něco říct, když se ozval třetí hlas.
,,Proč se jí nezeptáš sám?“ oba sebou trhli přitom hlase a rychle se za ním otočili.
,,Sophie?“ oba dva vstali a překvapeně se na ni dívali.
,,No ne, oni mě poznali, jak milé. Pánové, nevím, co se tam stalo, ale jedno vám povím.“ vztyčila prst a zvýšila hlas, oba dva si sedli zpátky do křesel a bedlivě čekali, co jim bude klást na srdce. Na oba se mile usmála a pronesla:
,,Jsem ráda, že vás vidím v pořádku.“ vykročila k Danielovi, kterého políbila jemně na rty.
,,Víš, jak jsem se bála?“
,,Dokážu si to představit.“ pobaveně se usmál, ale pak se oba otočili na Nicka, ten už vyklízel prostor, ale oba ho zastavili pokynutím ruky, tak se posadil.
,,Nechal bych vás tady o samotě.“ díval se na své ruce, aby se nemusel dívat do očí jeho bratrovi nebo dívky, kterou stále miloval, ale snažil se zapomenou.
,,I o tebe jsem měla strach, jelikož Daniel tak brzo ráno zmizel.“ podívala se na Dana, který si ji přitáhl do klína a otočil pohled k Nickovi.
,,Nicku, já už to vím. Vím, proč to všechno.“
,,Ale nechápeš to.“
,,Ne, chápu to. Je mi to líto, kdybych jenom věděl, tak bych tě v tom nikdy-“
,,Dane, to je už jedno. Stejně už je pozdě, co se stalo, stalo se a čas nevrátíme. Nemůžeš za to ty, za nic z toho nemůžeš.“ Nick se podíval do očí svého staršího bratra, který chápavě přikývl.
,,Máte tady kuchyň?“ ozvala se Sophie, ta měla hlad, a tak se rozhodla jít uvařit oběd.
,,Hned za rohem, proč?“
,,Jdu vám udělat jídlo. Přece tady nebudeme hlady.“ usmála se na ně a pak odešla do kuchyně, kde si začala pobrukovat nějakou písničku, přičemž krájela zeleninu. Nick se podíval na Dana, jež poslouchal svou dívku z kuchyně a z toho ho vyrušil bratr.
,,Danieli, musíte zmizet. Ty i Sophie musíte pryč.“
,,Vím, že tady to začíná být nebezpečné, ale nemůže tě tady nechat.“
,,Tady ale nejde jenom o mě. Jde o bezpečí celé naší rodiny a Soph a její rodiny. Mám strach, že někdo ví o téhle skrýši, co když-“
,,Policie tady bude každou chvíli, pokud nás tady najde mafie. Mám číslo na strýce Soph, takže stačí jen hrát o čas.“ Daniel si vzal skleničku rumu a přiklonil ji k Nickovi, na kterého povytáhl obočí. Ten si vzal svou skleničku a přiťukl si se svým bratrem.
,,Na zdraví.“
,,Dlouhé.“ doplnil to Nick a oba se na sebe usmáli. Ještě se ani nenapili, když z kuchyně uslyšeli rámus a následně pár neslušných slov. Zpoza rohu vykoukla Sophiina hlava.
,,Promiňte...ale na chvíli neposlouchejte ano?“ zalezla za roh a zařvala na celou garáž.
,,Já se na to vyseru.“ oba dva se začali nahlas smát, ale to už po nich letěly dvě utěrky.
,,Pane bože, tak takhle dlouho jsem se už nezasmála.“ Soph poplácala jemně Daniela po stehně a odnesla talíře do kuchyně. Nick s Danem se jen usmáli a vesele si dál povídali, oba se smáli u skleničky vína, když se ozvala rána a zaječení. Oba dva vstali rychlostí blesku od stolu a chtěli se vydat do kuchyně, ale to už nemuseli. Do místnosti vešel cizí muž, který držel Sophii pod krkem a mířil zbraní na její spánek. Zlověstně se usmál, ale to už uslyšel drsný hrdelní smích. Zpoza muže vystoupil dopředu Xavier Perez. Podíval se na oba mladíky a uznala zatleskal.
,,Tedy, čekal jsem, že mi zkazíte plány, ale že to uděláte tak brzy a tak dobře. To by mě nenapadlo ani ve snu.“
,,Pusť Sophii.“ Nick zavrčel na mafiána, který se jen zazubil a opřel se o svou hůlku.
,,Ne...ona bude vaší vzpomínkou na mě a na to, jak jste se mi postavili do cesty. Kdysi jsem Nickovi řekl jednu velmi důležitou větu. Pamatuješ si ji ještě, hochu?“ Xavier se podíval na Nicka Seldera, který jen na sucho polkl a poprvé na sobě dal znát strach.
,,Takže ano.“ odpověděl za něj mafián a pokračoval ve své větě, ,, nemám už moc času. Odlétá mi letadlo do Kolumbie, takže vám má slova zopakuji ještě tedy naposledy a myslím, že i kdyby mě dostala policie, vy dva nikdy nezapomenete.“ sarkasticky se usmál. Oba bratři se na sebe vyděšeně podívali, tohle se jim nelíbilo, ani trochu. Mafián se o něco málo přiblížil, ale nechával si své muže těsně u boku ke své ochraně.
,,Řekl jsem tvému bratrovi, že jestli mě někdo zradí nebo se mi postaví a vyzve mě tím na souboj do ringu, tak vždycky vyhraji. A víte proč? Protože vím, jak moc je nebezpečná láska, je to prokletí a nyní se stane i vaším. Sbohem pánové.“ otočil se na Sophii.
,,Má sladká lady, neberte si to osobně, ale jste součástí mé pomsty.“ jak to dořekl, vytáhl zpod svého bílého saka malou zbraň a zamířil na Sophii. Ta se vyděšeně podívala na oba dva Seldery, kteří se rozeběhli proti mafiánovi a oba na něj vší silou skočili. Pak už jen následovala jedna jediná rána...