13. Promiň, bratře!
13. Promiň, bratře!
Někdo rozrazil dveře, z chodby bylo slyšet chichotání se a k tomu mužský hlas, který lichotil ženě, co se smála nejspíš ve svém přiopilém stavu. Ten rámus ho vzbudil, podíval se vedle sebe, kde klidně ležela Sophie. Měl svou ruku přes její bok, ale mu to přišlo daleko, a tak si lehl těsně za ni a spokojeně zabručel. Vzal přikrývku a přikryl se po boky, zatímco Sophie byla do přikrývky zamotaná, takže žádné její ženské vnady nebyly vidět. Jak si k ní lehal se spokojeným zabručením, Sophie se k němu natočila hlavou a vyměnila si s ním polibek.
,,Už se vrátila Katie?“ zašeptala a otočila se k němu, přičemž si položila hlavu na jeho nahou silnou hruď. Cítila jeho doteky na rameni a ve vlasech.
,,Ano a zdá se, že bude mít jiskřivou noc.“ i když byla v pokoji tma, dokázala si živě představit jeho úšklebek. Potichu se zasmála a dál se nechala unášet do snů. Daniel ji políbil na čelo, ale to už ona tvrdě spala a on ji v téhle činnosti mile rád následoval, jelikož měl za sebou perný den a vášnivou noc s dívkou, co byla natisknutá na jeho těle.
,,Dobré ráno, Ka-“ zasekla se ve dveřích.
,,Co je? Viděla si snad ducha, že-“ strýček Soph se zastavil ve dveřích od pokoje Katie. Dívka spala nahá zády k nim a na jejích zádech měl položenou hlavu nějaký jim povědomý mladík.
,,Není to náhodou...?“
,,Ano je. Přítelíček Nicka Seldera. No nic, jdu vzbudit Sophii.“ teta se otočila na patě mezi dveřmi a byla následovaná svým manželem, který ji předběhl, jelikož si spěchal pro svou kravatu, aby mohl se svou ženou vyrazit k Selderovým a pak do městského muzea, kde měl pan Selder něco v plánu a oni byla skoro přinuceni jít, takže kdo ví, co měl pan Selder se svou ženou za lubem. Teta Sophie zaklepala na dveře a pak otevřela dveře, kde taky zůstala zaraženě stát. Mírně otevřela ústa překvapením, ale to už se opět ozval její manžel, co stál kousek za ní i on šel zkontrolovat svou neteř.
,,Co tam zase-“ zasekl se a pak se začal smát.
,,Co je tady v tomhle případě pro smích?!“ vyštěkla na něj jeho žena, dnes neměla očividně dobrou náladu a jak jí znal, tak se v průběhu dne nebude zlepšovat, ale půjde to opačným směrem, takže raději zvedl ruce na důkaz toho, že se vzdává, aby jí ještě více nevytočil.
,,Achjo, snad ví, co dělá? Jen nechci mít na krku jí a její dítě, které má se Selderem.“ potichu si zašeptala, ale na to se ozval mužský hlas.
,,Nikdy bych Sophii neublížil, nejsem můj bratr.“ Daniel se odtáhl mírně od dívky a podíval se na její tetu, která stáhla rty do úzké linky.
,,Danieli, znám Nicka a takové tobě podobným. Je mi jedno, co říkáš, ale jestli bude Soph kvůli tobě nějak rozrušená či v problémech, zapamatuj si, že dokážu zařídit, aby si měl v životě peklo.“ pohodila vlasy a na svých lodičkách odkráčela pryč, aby ho tam zanechala s myšlenkami poté, co mu oznámila tohle. Daniel se ale na její slova pouze pousmál, věděl, že její teta není chladná, zlá či zákeřná. Ani se ho nesnažila vydírat, jen naznačila, že má o Sophii strach a dala to najevo tímhle způsobem, milovala ji jako svou vlastní dceru, snažila se ji chránit.
,,Neublížil bych jí a vy to víte.“ řekl již sám pro sebe, ale jako kdyby doufal, že to její teta uslyší a vezme si to k srdci, pak ale otočil pohled ke své dívce, co tiše oddechovala vedle něj, když k němu byla zády. Usmál se a vstal, rychle se oblékl a zavřel dveře pokoje. Otočil se ode dveří a střetl se s pohledem Rodericka, který se šoural jenom v trenýrkách pomalým krokem po chodbě a u toho ještě zíval.
,,Dlouhá noc?“ poplácal Dana po rameni, který se zasmál a rychle mu odvětil.
,,Vidím, že nebyla jenom u mě.“ na to se jen pousmál Roderick, který byl již v kuchyni a tahal nějaké jídlo z ledničky, pak se zastavil, jelikož se podíval, kolik je vlastně hodin.
,,Proboha, to už je tolik?“ vrátil jídlo do ledničky a vyletěl do pokoje, kde posbíral své věci a za chvíli již bral svůj mobil a obouval se.
,,Kam takový spěch?“ Daniel si napustil skleničku vody a opřel se o linku v kuchyni.
,,Máme s Nickem zápas.“ Roderick si uvědomil, co zrovna řekl, a tak se rychle podíval na Daniela, ten jen pokrčil rameny.
,,To mě už nezajímá. Je to jeho život, každý si zvolil svou cestu a on volí tuhle. Jen doufám, že přežije u mafie dostatečně dlouho.“ podíval se na Roda, který se jen uchechtl a pak se zamračil na Seldera.
,,Jasně, je jednoduché rychle všechno zhodnotit a obvinit člověka, ale už je horší vše si zjistit a pochopit to.“ byl již na odchodu, ale hlas staršího kickboxera ho přiměl se ještě na něj otočit.
,,Tak v čem nemám jasno?“ rozhodil rukama, aby naznačil příteli svého bratra, že se nechá opravit, pokud neměl pravdu. Ovšem bylo jasné, že pohrdá vším, co Roderick před chvílí řekl.
,,Tak třeba to, že to Xavier si našel Nicka a řekl mu, že chtěl získat tebe, ale že on bude lepší herec.“
,,Herec? Proč herec? O čem to sakra klábosíš?“ Daniel se zamračil a položil skleničku na kuchyňskou desku, o kterou se stále opíral. Na čele mu naskočilo pár vrásek, když se tak mračil.
,,Když si tady nebyl, přinutil Nicka, aby bojoval v Podsvětí. Poslal jednoho ze svých mladých mužů, aby zaměstnal Sophii. Tak vyhrožoval Nickovi, tvůj bratr neměl, kam couvnout ani nemohl nijak bojovat. Bál se o Klaudii a nechtěl, aby ses Xavierovi dostal do rukou i ty, a tak z donucení souhlasil, že bude jeho nejlepším kickboxerem, na kterém boss Podsvětí nehorázně vydělával. Vytvořil si nepropustnou masku, hrál to na vás a vy jste na to skočili. Jediná Sophie ho prokoukla, ale aby Nick ochránil svou rodinu, udělal Soph to, co udělal a doteď toho lituje.“ Roderick se podíval na Daniela, který neměl slov. Tyhle slova mu téměř vyrazila dech, jen sklonil pohled a hlavou se mu prohánělo spoustu otázek a myšlenek, ale než stačil něco vymyslet, byl už Rod pryč a on tam stál a snažil se to všechno vstřebat. Myslel si, že svého bratra znal a měl ho přečteného, ale jak se zdálo, tak o něm vůbec nic nevěděl. To ho mrzelo ze všeho nejvíce a teď přemýšlel, jak z toho Nicka dostat. Otázkou jen zůstávalo, jestli není příliš pozdě. Zvedl hlavu od země, vběhl potichu Soph do pokoje, kde se oblékl, políbil ji na čelo a jako duch zmizel z hotelu. Vydal se jen jedním směrem, kterým mohl.
,,To jsem měl udělat už dávno.“ zaklel sám pro sebe.
Stál ve své šatně, poskakoval na místě a zkoušel si několik úderů pěstí do prázdna, přičemž si představoval před sebou svého protivníka, pak přestal, zavřel oči, načež se zaposlouchal do zvuků v aréně v Podsvětí. Slyšel řev diváků, hlas hlasatele a k tomu DJ, co pouštěl songy, aby fanouškům zkrátil čekání na boj v ringu smrti, jak se tomuto ringu přezdívalo u nich v městě Rainday.
,,Jak si na tom?“ dveře se otevřely, do jeho šatny přišel Roderick s neveselým úsměvem na tváři.
,,Já docela dobře, ale co ty? Tohle ti není podobné.“ Nick poplácal svého přítele po zádech a přisedl si k němu na lavičku, kde si oba kontrolovaly bandáže na rukou.
,,Včera večer jsem potkal nejlepší kamarádku Sophie a-“
,,Jestli si ji ublížil nebo si udělal něco jiného, tak mi to ani neříkej, jinak budu mít chuť tě zabít.“ Nick vztekle zasyčel, ale Rode se usmál.
,,Neboj se. Včera než jsme se s Kat opili, tak mi otevřela oči a já pochopil, že tohle mi za obrovské prachy nestojí. Překvapuje mě to, že to říkám, ale zamiloval jsem se do té dívky, takže já končím. A ty by si měl taky, můžeš to skrývat jak chceš, ale vím a vidím to na tobě, že se kvůli tomu trápíš. Ty ji stále miluješ, že ano?“ Rode se zazubil na svého přítele, který se na něj zamračil a chladně odvětil.
,,Myslím, že do toho ti nic není. Zradil jsem ji, ublížil jsem jí a je jen pochopitelné, že mě teď nenávidí a proklíná. Její důvěra ve mně šla k čertu a tam taky zůstane. A ty by si měl zůstat u sebe a Kat, dám ti jen jednu radu. Neudělej žádnou hloupost a neubliž jí jako já Soph.“ poplácal Roda po tváři a odebral se ze šatny do chodby, která vedla rovnou k ringu uprostřed arény. Myšlenkami se vrátil k Soph, ale pak se soustředil jen na sebe a svůj zápas, který každým okamžikem začne. Byl si vědom, že pravidla byla upravena a není cesty zpět, ne pro něj. Musí jít dopředu, neohlížet se na ostatní a vydržet, dokud to půjde. Stál ve stínu, kde nedolehlo světlo z arény, pak se nadechl a když udělal první krok, někdo ho silně za paži zatáhl zpět do stínu chodby. Rychle se otočil a málem srazil Daniela k zemi. Nick protočil panenky.
,,Co tady chceš? Přišel ses podívat, jak skončím?“
,,Ne, Nicku, měli bychom si promluvit.“ Danielovi se objevily na tváři vrásky, jeho bratr pochopil, že se jedná o něco důležitého, ale on teď nemohl. Kdyby zmeškal zápas, Xavier Perez by ho nechal chladnokrevně popravit a pak by přinutil Rodericka, aby pro něj pracoval, protože on byl hned druhý nejlepší kickboxer po něm, kterého mafián měl. Nechtěl ohrozit svého nejlepšího přítele a tím pádem nechtěl, aby se stalo něco i Kat, která byla nejlepší kamarádkou Sophie.
,,Nezlob se, ale já nechci ani nemám čas. Musím jít, tak mi drž palce. Pokud tedy nechceš, abych tady dnes zemřel.“ objal bratra a otočil se čelem k ringu. Udělal jeden krok směrem do arény, ale to bylo vše, co stihl udělat, protože pak ho chytily silné ruce Daniela pod krkem a znemožňovaly mu přístup vzduchu. Snažil se s ním bojovat, ale marně. Jeho bratr byl starší a tím pádem silnější na hrubou fyzickou sílu, takže i když bojoval, bylo to zbytečné, nemohl udělat vůbec nic. Jeho zrak se začínal postupně rozmazávat a naposledy, co slyšel, byl bouřivý pokřik diváků a následně výstřel, pak ho pohltila tma.
