Fantasy příběhy

8. Není lehké se rozhodnout správně

Předchozí díl

Ptactvo prozpěvovala po celém lese, slyšel i dusot kopyt koní, štěkot psů a mnohé hlasy mužů v táboře. Vracelo se mu vědomí, ale slyšel i další věc, někde hodně blízko. Sevřel pod dekou svůj lovecký nůž a v setině sekundy se ohnal po vetřelci, měl rychlé reakce, takže stihl úder ještě zastavit.

Strhl pod sebe princeznu Stalys, dívali se jeden druhému hluboko do očí, netvářila se překvapeně, ale hrdlo se jí stáhlo, když pod ní svíral svůj nůž. Chtěl už vyštěknout, co tady dělá, ale pak si všiml její dlaně, ve které svírala namořený hadřík celý od krve, podíval se na svůj krk. Pochopil, že se mu snažila vyčistit ránu, a tak se zvedl z jejího těla, přešel po stanu a hledal své oblečení, nemohla si odpustit pohled na jeho nahé tělo. Nestyděl se nijak, proto neměl problém se otočit čelem k ní, sjela pohledem mezi jeho nohy, ale pak se odvrátila.

,,Neříkej, že si nikdy neměla chlapa. A pokud ne tak, tak aspoň připraveného v posteli si ho měla, na to bych si klidně vsadil.“

,,To tě nemusí zajímat, starej se jen o sebe a mou sestřičku, víc nic nepotřebuješ vědět.“

,,Je to ten muž, co s tebou byl té noci? Ten tvůj nejlepší přítel, že ano?“ Braveg povytáhl obočí, dostal tvrdou facku přes tvář, ale když chtěla udeřit znovu, chytil ji silně ruku za zápěstí ani její rychlost nepřemohla jeho bleskovou reakci.

,,Udeř mě ještě jednou a neručím ti za sebe. Co je na tom tak hrozného, tak si ho měla v posteli, no a? Jakže se to jmenoval?“

,,Jeiko, ano, měla jsem ho v posteli, ale jestli tě ta informace potěší, nic víc mezi námi nebylo, nemilovali jsem se spolu a nikdy nebudeme.“

,,Škoda, hodili byste se k sobě.“

,,Nemáš vůbec ponětí o našich životech.“

,,Ale ano mám, viděl jsem tě, musel jsem sledovat, co všechny si napáchala, ale přesto jsem ti odpustil. To ale neznamená, že tě mám rád a nezabiji tě.“ usmál se.

,,Pověz, mluvíš jako Braveg nebo jako loutka mojí sestry?“

,,Ani nevím, ale každopádně, tebe to zajímat nemusí.“ chladně se na ni podíval, byla na odchodu, když ji za ruku přitáhl zpět a než se nadála, tak ji jemně líbal, zůstala jen stát, pak ji pustil.

,,Teď už tě můžu nechat jít.“ s úsměvem ji pohladil po tváři a odešel si pro svého koně, odjížděl zpátky do vesnice pod kopci, jinak by po něm mohla být sháňka a to by nevypadalo dobře. Stalys ještě zírala do prázdna, hluboko uvnitř cítila neukojitelný hněv, hněv po krvi a zabíjení, cítila, že se něco blíží.

Jel tryskem po louce z kopce, koni se odlepovala tráva z kopyt, jak rychle běžel. Na cestě u vesnice, se za nimi prášilo, jediný, kdo je zahlídl byla hlídka na okraji vesnice a kovář s hospodskou Nancy. Doklusal s koněm ke kováři, poplácal ho po plecích a hodil muži měšec peněz, přičemž na sebe pokývli hlavou. Braveg šel jen za jedním člověkem, za tím, který mohl být jen na jednom místě. Vkročil do krčmy, přešel spadlé muže na zemi a taky ty, co byli zaneprázdněni těly lehkých děv, hledal v tom bordelu pravou ruku jejich velitele, konečně ho našel. Ležel na stole s korbelem piva v ruce a na prsou mu ležela nahá dívka, poznal, že jde o mladičkou dívku, musela jí být nanejvýš patnáct. Lehce ji chytil za rameno, načež ona sebou prudce škubla, ale ukázal jí prsty, ať je tichá a ona poslechla, nenápadně zmizela z krčmy do ranního vánku. Braveg se napil piva z korbelu, který sebral muži z rukou a pak kopl zlostně nohou do stolu, ten se odsunul a shodil tak muže na zem, okamžitě se vzbudil. Vyskočil na nohy a chtěl rozsekat nepřítele mečem, co svíral v ruce.

,,To si ty...co chceš?“ vyštěkl.

,,Připravte muže.“

,,Ale lord Meros chtěl vědět víc.“

,,To možná chtěl, ale plány se změnily.“ Braveg odešel po schodech nahoru do pokoje. Prošel místností, všechny ženy se na něj se zájmem dívali, ale ani jedna se neodvážila k němu přiblížit, působil až příliš chladně a tvrdě, jeho pohled stačil k tomu, aby vyvedl všechny z míry. Nemusel se ptát, věděl, kam přesně jít. Jeho velitel miloval čisté panny, připlatil si vždy za ně, anebo miloval šikovné již zkušené dívky, navíc šel po sluchu. Rozrazil dveře od posledního pokoje na konci chodby a spatřil tam lorda, jak buší do mladičké dívky pod sebou, musela být panna a nezkušená, protože křivila obličej bolestí a po tváři jí tekly slzy, přesto nechala svého trýznitele, dělat to, za co si zaplatil, neměla na výběr, musela ho nechat. Miloval ji chtivě a tvrdě, násilí ho uspokojovalo ve všech směrech nejvíc. Vedle dívky seděla Margara, oblíbená děvka lorda Merosa, často si ji bral. Roztahovala dívce nohy, aby mohl její násilník bezproblémově pokračovat ve slasti, snažila se dívku uklidnit svými slovy.

,,Uvolni se, je to jen práce, za kterou dostaneš zaplaceno, nevzpírej se. Už za chvíli ti to skončí, vydrž, holka.“ Margara se snažila na dívku usmát, ale to vnímala jen muže nad sebou, chvěla se strachy, chtěla ho ze sebe shodit, lord Meros ji na konci uhodil do tváře.

,,Pro dnešek vypadni, byla si hrozná, za ni jsem zaplatil tolik a musím mezi její stehna tvrdě lézt. Příště tě čeká mnohem tvrdší lekce.“ zaprskal a nechal dívku zmizet. Otočil se na Margaru, přitáhl si ji do náruče a projel skrz její stehna, vzala ho příjemně do sebe a po pár sekundách ho přivedla k orgasmu, to dokázala jen ona, žádná jiná děvka neuměla Merose ovládat jako ona. Braveg si musel už odkašlat.

,,Ach, můj milý hoch, tak copak mi neseš za zprávy?“ lord Meros si nechal vylíčit vše, co jeho voják viděl v táboře žoldáků.

,,Bezva, musím tedy odejít, připravíme se na bitvu a zítra je pobijeme.“ se smíchem odešel ven z pokoje. Margara se podívala provinile na muže před sebou, chtěl něco říct, ale ona byla rychlejší.

,,Já vím, nechtěla jsem té dívce ubližovat, ale on si ji zaplatil. Byla ještě panna, tak jsem se jí snažila pomoc od větší bolesti, nejsem bezcitná, jen jsem jí chtěla dát radu do její budoucí práce i já si tohle povolání nevybrala.“ Margara hledala své oblečení, když se začala oblékat, ještě ze srandy zkusila prohodit řeč, i když věděla, jaká bude odpověď.

,,No, a ty mě nechceš vyzkoušet?“

,,Omlouvám se, ale ne. Každý ví, že tebe se může dotknout jen lord Meros a každý, kdo se pokusí jen na tebe chtivě podívat, skončí s podříznutým krkem.“

,,Nemusel by to zjistit. Si zvláštní, patříš k těm málo mužům, kteří z vaší skupinky neokusili žádnou z nás.“

,,Třeba někdy příště, ale potřeboval bych něco od tebe.“ Braveg se na ni podíval a vylíčil jí svůj plán.

,,Chceš ji schovat? Hlavně před Merosem?“ podívala se na muže před sebou, ,, dobrá, pomůžu ti, ale jen když mi slíbíš, že ochráníš mou rodinu. Mám sestru v nevěstinci v hlavním městě, tak se mi o ni postarej.“ Margara se nevesela usmála a vyšla ven z pokoje, aby mohla mít na chvíli oddych od své každodenní práce.

Pokračování příště...

Další díl