Fantasy příběhy

9. Jeden muž, dvě ženy

Předchozí díl

Její sestra zuřila, seděla ve svém zlatém křesle a propalovala ji nenávistným pohledem. Chtěla se omluvit a vysvětlit jí to, ale sestra ji nepustila ke slovu, proto radši mlčela. Dva muži ji silně drželi za paže a když nechtěla odpovědět na otázku Ilrye, dostala ránu do obličeje. Pochopila, že se princezně znelíbila a musela nést za své činy následky, i když za všechno mohl on, ten tajemný muž a ještě ke všemu poslední ochránce, komplikoval celé její snahy.

,,Tak budeš mluvit? Jak to bylo?“

,,Už jsem ti to říkala, já za to nemohla, to on mě políbil. Víš přece, že nikdy jsem ti nepřebrala žádného z tvých mužů, proč bych to dělala tentokrát?“

,,Protože ho miluješ, zamilovala ses do něj.“ Ilrya se podívala do očí sestře, které se nasněžily nic zapírat, pochopila, že teď už nemohla lhát, prokoukla ji.

,,No jo, ale záleží, co řekne on!“ Ilrya se podívala za muže, co drželi její sestru, závěsy stanů se odhrnuly s poryvem silného větru.

,,Pusť ji, to já to byl, ona nic neudělala.“ vedle Stalys se postavil ochránce, díval se zamračeně na její sestru.

,,Dobrá pusťte ji, ale ať mi zmizí z očí.“ Ilrya zavrčela na Stalys, které vstávala ze země, ale byla příliš slabá, tak zasáhl on, postavil ji na nohy a chvíli ji držel v objetí.

,,Běž do svého stanu a nikam nechoď.“ zašeptal jí do ucha, poslechla a pomalu odcházela, slyšela ještě křik její sestry.

,,Miluješ muže, kterého vůbec neznáš a nevíš, kdo ve skutečnosti je.“ Ilrya se podívala na muže před sebou.

,,Takže mám zase tu čest vidět, jak se vztekáš. Škoda, že sis mě nespletla s někým jiným.“

,,Tebe bych si nikdy nespletla, proč si myslíš, že jsem si tě brala do postele?“ odfrkla si.

,,Dám ti radu, raději odsud zmiz hned brzo ráno, jinak zemřeš.“ rozhodil rukama v gestikulaci, dával tím najevo, že je mu taky jedno, co s ní bude dál, ho zajímalo něco jiného, někdo jiný ho zajímal mnohem víc, musel zjistit pravdu, celou pravdu, tak bude muset i něco obětovat. Naposled se podíval princezně Ilrye do očí a nechal ji tam stát samotnou, vydal se opačným směrem proti proudu potoka, za několika stany byl i stan, co hledal, před ním ležel Maisy a nechal se hladit svou paničkou, ta nebyla v moc dobrém stavu. Nos měla zlomený a silně krvácel, zápěstí měla otlačené a celé zarudlé od velkého tlaku a v očích měla slzy.

,,Princezno Stalys, neplačte....“ posunul ruku směrem k ní, jen sebou cukla a uhnula mu.

,,Bojíš se mě?“

,,Ne..ano..já nevím...“ setřela si slzy a usmála se. Pokusil se dát ruku znovu k její tváři, ale opět uhnula, musel se dotknout jemně její ruky, pak jít výš, až se dostal k nosu a za pomoci své síly ochránce uzdravil všechny rány, jen ty na duši nedokázal tak lehce vyléčit. Stalys se po chvíli zvedla a odešla do svého stanu, Maisy vyběhl za ní, pak se vrátil k Bravegovi, chytil ho za rukáv košile a dotáhl ho dovnitř. Princezna ležela s hlavou opřenou o loket, ten měla položený na posteli, a dívala se do jeho očí, pořád si nemohla vybavit, kde je už předtím viděla.

,,Opravdu si nepamatuješ? Nemůžu ti říct pravdu, celá má minulost je moje největší tajemství a nemohu ho prozradit, ale věř mi.“

,,Proč by si měl říkat pravdu zrovna mě? Co Ilrya, už tě omrzela?“

,,Nikdy mě nezačala bavit.“ pobaveně se usmál, pak ale zvážněl, jen mlčel a dál ji pozoroval, dívali se takhle na sebe asi dvě hodiny, dokud ona neuhnula pohledem, vzdala se jako první, měl obrovskou vůli bojovat až do konce. Stalys vstala a začala si sundávat oblečení, pomalu ho házela na zem a on mohl pozorovat její nahé tělo, sice jen zezadu, ale přesto si neztěžoval.

,,Mám otázku, když si říkala, že si s Jeikem nic neměla, si ještě panna?“

,,Na takové otázky princezna neodpovídá.“

,,Ale měla by, poblíž je jeden lord a ten panny miluje. Myslím, že by si měla říct nějakému muži ještě dnes, ať se s tebou pomiluje.“ vzal si pohár vína a upil z něj, pak se střetl s pohledem princezny, stála k němu čelem celá nahá, překvapilo ho, že není stydlivá.

,,Myslím, že on už to ví, ale nevím, co si myslí on.“ sledovala, jak si v poklidu popíjí vína z poháru, pak položil pohár na stůl a prohlédl si jí od hlavy k patě a naopak.

,,Jo, myslím, že by měl být ten chlap spokojený.“ byl na odchodu, ale v tu chvíli mu projel mráz po zádech, pak mu ztuhly svaly po celém těle, jako by byl v jednom ohni, nejdříve myslel, že jde o její fintu, ale pak to pochopil zcela jasně. Čekal na to dlouho, na tenhle pocit, ale v horší dobu to nemohl přijít, otočil se zpátky na princeznu, která mezitím stlala postel, to už ale nemusela, Braveg byl ve vteřině u ní a srazil ji na postel, ruce jí pevně držel nad hlavou a lehl si přesně mezi její nohy, vyděšeně se na něj podívala. Jeho modrozelené oči zářily díky jeho rozpáleným zlatým žilkám, přitahovalo ji to, ale zároveň i děsilo. Nechápala rychlou změnu, ještě před chvílí chtěl odejít a teď ji tlačil svým tělem na to její.

,,Nechtěla jsem, aby to vyznělo jako-“

,,Ššš...nemluv už, ano?“ Braveg se opatrně přiblížil k jejím rtům, pamatoval si jejich hebkost, zamiloval si je hned stejně jako ji celou. Postupně přidával na intenzitě polibků, přesto nepouštěl Omeru ze sevření svých silných paží, ona však nijak nevzdorovala, ale jen do okamžiku, kdy sjel jednou rukou k jejím stehnům. Vymanila jednu svou ruku a dala mu ji do havraních vlasů lesklých jako úhel, přitahovala si ho tak blíž k sobě, byl velmi obratný a rychlý, takže si nestačila všimnout a byl úplně bez oblečení, to se válelo pod její postelí. Mohla se podívat na jeho svalnatou hruď, nehty přejela po jeho břiše až ke krku, jemně se dotýkala jeho kůže.

,,Já nepálím.“ nechápavě se na ni s úsměvem podíval a dál se přisál k jejím rtům, nemohl se jich nabažit, ale chtěl poznat i její další části, a tak se posunul k jejím ňadrům, líbal je jemně, párkrát zkousl její bradavky, aby ji tím nabudil. Stalys sama roztáhla do široka své nohy, zaprvé to měl pohodlnější a za druhé poznal, že je připravená, ale on si s ní chtěl ještě hrát, nešlo mu o to, aby ji pomiloval, chtěl ji milovat celou.

,,Jsi si jistá, že to chceš?“ Bravegův hlas se zrychloval, přesto nepřestával v předehře.

,,Ano, nechci, abych pak dala někomu koho nemiluju, zamilovala jsem se do tebe, takže to chci.“ přitáhla si ho těsněji k sobě a jazykem vplula do jeho úst, byl i v tomhle hodně hbitý, vyrovnal se její rychlosti Omerkina. Nehty ho škrábala na hrudi a druhou rukou mu masírovala svaly na zádech, Braveg ji líbal divoce na krku, oba hlasitě sténali, pak do ní vnikl a ona se opřela o jeho rameno, přičemž projela nehty do jeho svalů, zalapala po dechu a vykřikla, ale ne bolestí, byla to slast. Za začátku se polekal, ale když viděl její spokojenost, pokračoval. Začal opatrně, ale Stalys chtěla víc a víc, nutila ho větší k aktivitě, až divoce jezdil mezi jejími stehny, oba v tu chvíli přestali sténat, umlkli a jen si vychutnávali přítomnost toho druhého. Princezna chytila jeho ruce, dala si je za hlavu a propletla s ním prsty, on se tak opíral, aby na ni nebyl celou váhou. Nohy obtočila kolem jeho zpocených boků. On nepřestával, netrvalo dlouho a oba vzdychli rozkoší, Braveg zavrčel a bez hnutí se vydýchával nad ní, oběma se zvedal divoce hrudník, Stalys byla první, kdo zklidnil své srdce, musela přiložit ruku k jeho hrudi a zklidňovat ho hlasem, teprve pak přešel do normálního dechu a jeho tělo přestalo být tak moc rozpálené. Lehl si na její hrudník a nechal se hladit ve vlasech, on ji hladil po stehně a bříšku.

,,Jak chutnala princeznovská panna?“ Stalys se usmála.

,,Sladce, víc sladce, než jakákoliv jiná žena.“ Braveg líbal jemně její prsa, ale tlak její dlaně ho přinutil, aby vzhlédl do jejích očí.

,,Ty mě ale nemiluješ, že ne?“ hladila ho po bradě, díval se na ni nezaujatě, pak ji dlouze a vášnivě políbil.

,,Co myslíš?“ se šibalským úsměvem se přesunul k jejímu krku a jazykem jel odtamtud níž, rukou přes ně přehodil deku.

Pokračování příště...

Další díl