Fantasy příběhy

6. To nejsi ty....

Předchozí díl

Rozhlížel se okolo, nic neviděl, hnala se k němu hustá mlha, znal ten pocit. Omerkiné použijí svou sílu a vyvolají mlhu, která vše bezchybně skryje, nejlepší čas na útok. Braveg zavřel oči, nepotřeboval se dívat, jediné co potřeboval, byl sluch. Chytil pevně do ruky svůj peč, sklonil ho špičkou hrotu k zemi a vyčkával, čekala, až vyrazí. Po jeho pravici šustlo listí, byla asi mladší Omerkin, sice dobře vycvičený, ale dělala chyby, toho okamžitě využil a zaútočil. Objevil se o deset metrů dál a mečem trefil její dlaně, svírala tak zbraň, která by ji jinak rozsekla hrdlo. Překvapeně se na něj podívala, zavrčela a odhodila ho vzduchem k protějšímu dvacet metrů vzdálenému stromu. Podívala se na své ruce, ihned nastala fáze hojení, zuřivě zařvala a vrhla se na něj. Její oči byly červenooranžové a žluté žilky jen plály jako divoký oheň. Vytáhla své dýky a zaujala bojovnou pozici, pak si toho všiml. Na jejím rameni byl černý znak připomínající lebku s růží v zubech, byla to stará taktika Omerkinů, takhle ovládly mysl kohokoliv.

,,To nejsi ty...“

Braveg sklonil zbraň a toho Stalys využila, nečekal tak rychlý úder, stihl jen uskočit, ale i tak si vysloužil hluboký škrábanec do stehna a dýkou mu probodla klíční kost, jen zapraskala. Ochránce se podíval na ránu, ale ani hlásku nevydal. Podíval se na princeznu Stalys, byla jednoznačně někým ovládána, nevěděla o tom, co právě teď dělá. V mysli se mu objevila vzpomínka na den, kdy za ním přišla do vězení, měla ten znak už předtím, teď se mu chtělo zvracet. Málem ji zabil a ona byla nevinná, nic mu neudělala a možná ani nechtěla, nebyla to ona.

,,Princezno Stalys, poslouchejte mě.“ Braveg se ji snažil zklidnit a donutit ke složení zbraně.

,,Nemám k tomu důvod, tvoji bratři zabili mého bratra. Nenávidím vás a vyhladím vás do posledního ochránce.“ zasyčela a vrhla se na něj, muž jen stál, čekal na rozmáchnutí její ruky a pak ji chytil za zápěstí, když mu hrotem dýky rozřízla kůži na tváři. Stalysininy oči se rozšířily hrůzou a zděšením z jeho rychlé a přesné reakce.

,,Jak si to...? Kdo do čerta si?“ teď už se její vztek zlomil, byla schopna poslouchat.

,,Nechci ti ublížit, protože ty nechceš ublížit mě. Můžu ti pomoc, tak se nehýbej.“ Braveg přiložil ruku k jejímu spánku a něco pronesl v jazyce ochránců, z ruky vyletěla jasně žlutá záře, pohltila princeznu a když se rozplynula, princezna by se zhroutila k zemi, kdyby ji nezachytil do náruče. Ochranářsky ji přitiskl do horké náruče, cítil z ní jen slabé teplo, jeho pomoc si vyžádala mnoho energie princezny.

,,Co je s ní? Co si s ní udělal?“ po dlouhé době konečně promluvila sestra Stalys.

,,Bude v pořádku, někdo ji ovládal proti její vůli, poznal jsem to z ní, vevnitř volala o pomoc, někdy i duše mluví, ale jen málo kdo ji slyší.“ Braveg se usmál na Ilryu, chtěl se zeptat, ale ona byla rychlejší.

,,Zavedu tě do jejího stanu, jestli to bude vypadat ještě na tvou pomoc, můžeš u ní chvíli zůstat.“ usmála se a vedla ho do tábora žoldnéřů, jakmile byli na dohled, všichni muži v táboře se chopili zbraní, ale jediný pohled princezny Ilryi stačil k tomu, aby ovládla jejich mysl a přinutila je k odložení zbraní.

,,Není náš nepřítel, tedy...prozatím.“ skousla si ret a chtivě si prohlédla muže za sebou, jak držel její sestru, napínal své svaly a i přes černou košili bylo vidět, jak je stavěný a svalnatý. Prošla do středu tábora, kde byly tři obrovské stany, ten nejvyšší musel být velitele žoldnéřů a ty dva zbývající princezen.

,,Tudy.“ odhrnula červený závěs stanu a nechala ho vstoupit, na posteli ležel šedočerný pes a cenil zuby.

,,Sklapni, Maisy.“ ale když promluvila Ilrya, pes okamžitě vstal a ještě víc vyjížděl a štěkal. Braveg položil Stalys na její postel, pak se podíval do očí psa, Maisy okamžitě přestal, přiběhl k němu a nechal se hladit. Přiblížila se i Ilrya, ale Maisy ihned vyjel, měla štěstí, že ho ochránce držel a zklidňoval.

,,No..asi půjdu, nechám tě zkontrolovat její stav. Budu tě čekat u ohně.“ Ilrya mrkla a odešla se smíchem, jen ho provokovala, aspoň v to doufal. Přisunul se na postel ke Stalys a Maisy si vyskočil vedle své paničky, mírně zakňučel.

,,To bude v pořádku, hochu, jsem šikovný ochránce.“ přiložil ruku na její čelo, před chvílí byla celá studená a teď byla rozpálená, kdyby nebyl ochránce, asi by si spálil ruku. Začal mluvit v jazyce ochránců, okolo princezny se objevovaly různé barvy kouře, zvenku měla tělo v pořádku, ale zevnitř už to tak dobře nevypadalo, někdo ji musel ovládat hodně dlouho, její mozek byl zmatený a nedokázal srozumitelně pracovat. Jak tak pracoval, všiml otisků zubů na jejím krku, pozorně si ho prohlížel, přemýšlel, kdo jí to způsobil, podle jizev musela hodně trpět bolestí, cítil zpřetrhané svaly špatně srostlé, jako by jí něco totálně roztrhalo kus hrdla.

,,Tohle musel udělat jenom bezcitný hajzl, kdo by chtěl ublížit takovéhle křehké dívce.“ podíval se jí do tváře, kde jí spadal pramen vlasů, odhrnul ho stranou. Zůstal překvapeně zírat, nebyla zas tak krásná, ale měla v sobě něco okouzlujícího. Předtím si tak moc nevšímal jejího vzhledu, přemýšlel jen o tom, jak utéct z jejich věznění, ale teď se mohl podívat do detailu. Na tváři měla další dlouhý škrábanec, pohladil ji po líci a jizva zmizela, to stejné udělal i na jejím krku, všechny rány nadosmrti zmizely.

,,Jsi docela pohledná víš to?“ pobaveně se usmál, neboť mluvil hlavně sám k sobě.

,,Jo, to říkají všichni muži, ale pravda je jiná, chtějí mě jen do postele a taky proto, že jsem princezna. Nejsem vůbec hezká ani královská.“ chytila se za hlavu a snažila se opřít o loket, ale Braveg jí zatlačil na ramena a položil ji na lůžko.

,,Lež a odpočívej. Někdo tě ovládal, tvá mysl je ještě rozvrácená a bude chvíli trvat než se vzpamatuje.“

,,Ale přesto jsem tě slyšela.“

,,Omlouvám se, neměl jsem to říkat.“ poškrabal se na bradě, měl už strniště vousů, předtím byl oholený.

,,Jo, jsme pořád nepřátelé.“

,,Ale nemuseli bychom být.“

,,Pořád vidím, jak mě líbáš a zároveň zabodáváš sponu do mého srdce, které pak málem přestalo tlouct.“

,,Ale nepřestalo, nedokázal jsem tě zabít, nedokázal bych v tu chvíli zabít toho největšího parchanta na světě, ochránci nikdy nezabíjí. To já ti dal svou krev.“

,,A já viděla, co všechno si zažil, tedy většinu jsem toho viděla. Chápu už poslání ochránců a je mi to líto tak moc je mi to líto, nechtěla jsem ublížit tobě nebo ostatní tvým bratrům.“

,,Byli to jediné, co jsem měl. Jediná má rodina a ta zmizela v boji. Tobě nic nezazlívám, přece jen mám ještě část ochránce, i když většina už zemřela.“

,,To se ale může změnit, můžeš zas být tím, kým si byl. Ochránci nikdy nezabíjeli, jen v sebeobraně a ty si teď voják ve službách krále a dennodenně zabíjíš. Necítíš přitom nic, žádná nechuť jako dřív?“

,,Někdy mám ještě problémy, ale nebojím se podříznout krk, nemám žádné výčitky anebo zlé sny, zvykl jsem si.“ vzal si kus jídla do pusy, která měla na tácu vedle postele, urval hrozen a nabídl jí ho. Váhala, a tak pokynul hlavou, ať si vezme, pak otevřela pusu a vzala si plod.

,,Změnil ses, pamatuji si tě, už předtím jsem tě žádala o pomoc, myslela jsem, že jako ochránce by si mě mohl osvobodit, ale až teď si slyšel mou duši.“

,,Ano, slyšel jsem její trápení a taky jsem si všiml, že tě někdo ovládá.“

,,Na ochránce si až moc pozorný, nejsi jenom to že?“ dívala se, jak krájí kus masa, jakmile vyřkla tuhle otázku, nechtěně sjel nožem a zaryl si ho do kůže pod palec. Podíval se na svou ruku, chtěl si ji zavázat látkou, ale princezna mu chytila ruku do své a přisála se jemně rty k jeho dlani, vzala si jeho krev. Cítil v ní pulzovat novou sílu, nechápal, proč ho to nenapadlo hned jako první, jistěže krev pomůže Omerkinům nejvíc.

,,Sladká krev, takovou bych mohla pít každý den. Není ale lidská ani krev ochránce, je v ní víc.“ podívala se na jeho ránu, ta se začala sama postupně hojit. Braveg se překvapeně usmál, nebyl jediný, kdo uměl zacelit rány, děkovně se podíval do tváře princezny.

,,Měl bych už jít, tvá sestra chtěla se mnou mluvit.“

,,Nechtěla s tebou mluvit.“ sarkasticky zaprskala, ale pak přestala, ,, jo, měl by si jít, jsem unavená.“

,,Přijdu ráno, abych se podíval na tvůj zdravotní stav.“ pokývl s úsměvem směrem k ní, Stalys se usmála a přitulila se k Maisymu, byla ráda za jeho přítomnost, konečně se mohla vyspat a mohla být sama sebou, bez jakékoliv nadvlády.

Pokračování příště...

další díl