Fantasy příběhy

13. Pravdivá minulost

Předchozí díl

Byla již při vědomí, dívala se do korun stromů a poslouchala pět ptactvo, nikdy dřív si nepřipadala tak živá jako nyní. Jako by se znovu narodila, její mysl byl zklidněna, už nebyla ta rozvrácená princezna na hraně dobra a zla, po spojení s květinou se cítila na straně všeho dobrého, podívala se na rostlinu, ale to uvadla, zděsila se, a tak se k ní rychle rozeběhla.

,,Och né....snad jsem ti to neudělala já...“ hladila květinu po okvětních lístcích, které byly černé, tudíž navždy mrtvé.

,,Udělala si to sama, když svou energii vyčerpala na tvé vzpomínky.“ Byl to jeho hlas, nevěděla, jestli se má na něj zlobit, nebo mu odpustit, protože všechno co se stalo nebo co udělal, bylo kvůli ní, nepochybovala o tom, že ji miloval, otázkou však bylo, jestli ji miluje i nadále.

,,Kdybych tě nemiloval, tak bych tady s tebou nebyl a rychle bych zmizel.“

,,Už jednou si zmizel, zmizel by si i podruhé?“

,,Ano, to jsem měl správně udělat. Měl jsem ti hned po spojení s Ilá amarté znovu vymazat vzpomínky a zmizet.“

,,Tak proč si to neudělal?“

,,Asi bych nemohl žít s tím, že jsem to udělal znovu. Nechci ti ubližovat a hrát si s tvou myslí, ale je to tak lepší.“

,,Teď už chápu proč si to nechtěl udělat, ale proč si to udělal tehdy?“ Stalys ho pozorovala, dívala se do jeho zad, ale nevadilo jí to, byl se vykoupat v jezeře, takže měl na sobě pouze kožené kalhoty. Jeho tělo bylo samý sval, všimla si i jeho jizev, byli to jizvy, které nikdy neviděla. Všimla si, že hřebelcuje Geirekéna, který stál bez hnutí a pozoroval je.

,,I ty darebáku...ty si to všechno věděl a nikdy si mi nic nenaznačil, jak si mohl?“ Stalys bylo do breku, nikdy neplakala, ale teď měla na kahánku. Ta chvíle radosti a dobra v ní se najednou přeměnilo na její zlou část. Měla pocit, že všichni, která měla ráda zmizeli a nebo ji nechali, ať žije ve lži a klamu, přitom se na to dívali a nic nedělali, nechápala, jak mohli předstírat lásku k ní po tak dlouhou dobu, když jí lhali, byla teď i rozhněvaná na svého hřebce, měli mezi sebou silné poutu, cítili pocity jeden druhého, proto věděl, jak moc je smutná. Každý Omerkin, když projde výcvikem musí postoupit poslední zkoušku, tím je chytit si svého divokého koně, projít zkouškou myslí a  poslední řadě projít zkouškou mučení, kde se uplatňují ty nejhorší metody mučení, každého trápí jinak, podle toho, co je v životě potkalo, proto už teď chápala, proč si vybrali týrání přes mysl a vzpomínky, chtěli ji vnést do hlavy ještě větší zmatek, což se jim povedlo, tahle zkouška dokazovala, jestli vydrží Omerkin projít svou noční můrou, nechápala tedy, jak mohla projít.

,,Neobviňuj Geirekéna, to já mu to přikázal a jak si zjistila, moje slovo je to nejsilnější na světě, protože jsem, kdo jsem. A ta zkouška...“ Braveg se usmál, když zavzpomínal na její zkoušku. Překvapila ji jeho radost z jejího mučení.

,,Směješ se mému zmatku v hlavě? Co by si čekal, když sis jen hrál s mými vzpomínkami.“ vyprskla nahněvaně.

,,Nezlob se prosím, já musel, ale i když si o mě nevěděla, i když si mě neviděla, vždy jsem byl s tebou. Byl jsem tam ten den, když měla přijít poslední zkouška, věděl jsem, jak tě budou mučit, a tak jsem vzal svoji sílu a dal ji do tvého těla, abych tě aspoň trochu bránil, stejně jako tvé vzpomínky. Možná by stačilo říct ,, děkuji ,,.“ chvíli přestal s kartáčováním jejího koně, ale od Stalys se mu dočkala jen hození kamenem na jeho rameno.

,,Poděkovat? Máš vůbec ponětí, jak moc to bolelo?“

,,Bolelo to málo, kdybych ti nedal svou sílu, pak by to teprve bolelo moc.“ již zvýšil hlas, nelíbilo se mu, jak s ním mluví.

,,Chápu, že se ti nelíbí, jakým tonem s tebou mluvím, Vaše výsosti, ale já nebyla ten, kdo si hrál s tím druhým jako kočka s myší.“

,,Mám hádat? Ty budeš ta kočka..“ chtivě a provokativně na ni se šibalským úsměvem mlaskl, načež si vysloužil o další hozený kámen, tentokrát však na jeho hlavu a mířila přesně. Jen se otočil a kámen bleskurychle chytil do dlaně, pak ho pustil na zem, přičemž upíral pohled do očích rozhněvané princezny, oba teď byli naštvaní.

,,Mám otázku? Když si mi vymazal paměť, ty si věděl, kdo jsem, tak proč, když jsme pozabíjeli tvé bratry ochránce, proč si mlčel, poznal si mě a proklínal si mě a pak si mi vrazil jehlu do srdce a pak ty večery s mou sestrou. Já už nic nechápu, vše je tak zamotané. Miloval si mě, ale mohl si milovat i ji..“ Stalys si sedla na zem, přitáhla si nohy k tělu a hlavu zaryla do stehen, schoulila se tak do klubíčka, slyšela jen, jak zahodil kartáč na koně do trávy a jak jde k ní. Vzal si ji do náruče a tiskl ji k sobě.

,,Vysvětlím ti to vše od začátku, pod podmínkou, že mi pak dovolíš, abych ti opět pomohl zapomenout.“ podíval se na ni a věděl, že mu chce vzdorovat, ale byl rychlejší.

,,Je to pro tvou bezpečnost, věř mi, prosím tě, Stalys, věř mi.“

,,Dobrá, ale nech mě zapomenout jen na tu minulost z dřívější doby, těch posledních pár dní mě nech, ať si to pamatuji a ještě jedna věc, když si mluvil s Alinem tehdy naposled, byl tam ještě někdo, kdo vás pozoroval a o všem věděl, jemu si vzpomínky nevymazal.“

,,Vím o tom, hledal jsme tu osobu a konečně jsme ji našel, nemusíš se bát, vím, kdo o mě ví a myslím, že ty taky tušíš, kdo by to mohl všechno vědět.“ díval se na ni, jak krčí rameny, i když se snažila zapřemýšlet.

,,Zkus přemýšlet, kdo by měl z tohoto všeho prospěch?“

,,Z čeho konkrétně, že si nic nepamatuji a ty že si syn draka?“

,,Správně, před chvílí si tu osobu zmínila.“ Braveg ji nechal přemýšlet, muselo jí to dojít, protože v ní zaplál hněv žárlivosti.

,,Ilrya.“

,,Správně. Začalo to od doby, kdy jsem tě potkal. Já a moje rodina jsme navštívili vaši říši, protože jsme nejvyšší vládci všech zemí, vašich zemí. Viděl jsem tě, jak sis hrála s malým hříbětem. Hned na první pohled jsem se do tebe zamiloval, problém byl můj o rok starší bratr, všiml si mého zájmu o tebe a začal žárlit, protože když se drak zamiluje do nějaké ženy, nebo dračice do muže, celé jeho tělo vzplane, je jako v ohni, nedokáže se ovládat, udělal by vše pro tu danou osobu, klidně by za ni položil svůj život. Taky chce jen jediné, být s ní, až do smrti, je to láska na celý život a spojení s drakem je nevratné, navždy se k němu připoutáš. Mertem žárlil, protože on ten pocit nezažil i přesto, že byl starší. Zjistil, že tvá sestra má o mě zájem, chvíli ji jen využíval pro své účely, oba hledali uspokojení, když nemohli mít toho, koho chtějí, pak se domluvili na jistém plánu. Rozhodli se tě zlikvidovat, o tom se dozvěděl Alin a všechno mi řekl. Rozhodl jsem se pro něco, co nesmí žádný drak udělat, i kdyby byl vládcem celého světa, nesmí si bez svolení osoby, kterou miluje, připoutat k sobě. Já to udělal, svedl jsem tě bez toho, aniž by si o něčem takovém věděla, nevěděla si, kdo skutečně jsem, ale neměl jsem čas ti vše vysvětlovat.“

,,Milovala jsem tě už v té době nebo jsem tě chtěla do postele, protože si byl tak krásný? A co kdybych tě nemilovala, co kdybych to nechtěla?“

,,První odpověď, milovala jsi mě se vším všudy a druhá odpověď, nikdy bych to neudělal, kdybych věděl, že mě nechceš, nechal bych tě raději zemřít, než se dívat, jak ti ubližuji já sám. Pokud zemře žena, kterou drak miluje, časem se zamiluje stejně nadpřirozeně, přesto ale nezapomene. Teď už ale budu pokračovat. Utekli jsme i s tvým bratrem a jeho několika vybranými muži, můj otec nade mnou zanevřel a zřekl se mě jako syna, nikdy nesmím vstoupit do své říše, jsem vyvrženec. Avšak můj bratr si nedal pokoj a Ilrya taky ne, chtěli tak moc tvoji smrt, že jsem ti musel vymazat vzpomínky, musela si zapomenout, kdo jsem, jedině tak oba souhlasili, že tě nechají žít. Jediný, kdo to věděl byl Alin, jenže tvá sestra to věděla, tak ho zlikvidovala jednou pro vždy, tajemství muselo zůstat neodkryto. S tím, že jsem ti vymazal vzpomínky, jsem vyrval půlku sebe, moje srdce bylo tvoje a pak už nemělo pro koho tlouct, přesto jsem nepřestal doufat na den, kdy ti budu moc tohle všechno říct. Když jsem ztratil rodinu, tebe a i sám sebe, šel jsem pomáhat ochráncům, věděli, kdo jsem, ale mlčeli. Pak přišla zpráva o smrti tvého bratra a tvá sestřička nelenila a shodila to na ochránce a proč zrovna na ně? Protože jsme tam byl já, vždy věděla o každém mém kroku. Když jste mě zajali, přišla za mnou a chovala se mile, jako by se v minulosti nic nestalo, dělala přede všemi, že se vidíme poprvé, pak si přišla ty, byla si moje jediná záchrana na útěk, musel jsem udělat to, co jsem udělal. Své city jsme potlačoval a nechal jsem na povrchu ty falešné, protože si Omerkin, dokážeš cítit pocity, proto jsem dělal, že tě nenávidím a nesnáším. A když jsme utekl, chytili mě a naverbovali do armády, skoro jsem zapomněl, kdo jsem. Zapomněl jsem na moji část ochránce a i na svého draka, k tomu si mě probrala v lese ty, když si mě chtěla zabít. Uvědomil jsem si, že tě předtím někdo ovládal, protože já si tě vždy pamatoval jako dobrou ženu a když si se mnou mluvila v tom vězení u vás v říši, byla si jiná, chladná, ale až moc, takovou jsem si tě nepamatoval. Pomohl jsem ti od ovládnutí, byla to tvá sestra, byl jsem tak nahněvaný, že jsem s ní spával proto, abych ji zabil.“ podíval se na její výraz ve tváři, nepochopila to, jen se pobaveně usmál.

,,My draci máme víc magie, než se na první pohled zdá. Zkrátka použil jsem svou sílu draka na to, abych do ní přes své semeno dostal jed. Jí jsem dopřál uspokojení po kterém prahla a já si vybil zlost, ale už nikdy nechci žádnou jinou ženu než tebe, vždy když jsem se musel do ní udělat, bylo to jako kdyby mě svíraly do želez a pálily rozžhaveným železem až k vnitřnostem, nechci už to zažít, už nikdy a nechci ti takhle ubližovat. Tak...a teď znáš celou minulost a celou pravdu, věř jen jednomu, myšlenky ti musím vymazat, protože můj bratr už teď ví, že se ti vrátili myšlenky a že jsme spolu, bohužel Ilrya bude ještě chvíli žít, pokud jí můj drahý bratr nevyléčí úplně.“

,,Já to chápu, vím, proč to musíš udělat a vím, proč si to dělal, tak pohni, ať už to máme za sebou.“ naposledy ho políbila jako ta žena, která ho zná, která ví o něm to, co by měla vědět, protože za pár minut si nebude pamatovat nic z toho, co jí řekl. Braveg jen zavřel oči, nechtěl to udělat, ale musel, proto se raději nedíval. Poslední slovo, ale slyšela zcela jasně.

,,Neřekl jsme ti, o tom vzkazu od Alina a ani ti to neřeknu, musíš si vzpomenout sama, já to nemůžu říct, mám svázaný jazyk. Vzpomeň si na ten den, kdy si ho viděla naposled, něco ti kladl na srdce.“ pak už jen padala do tmy a opět do bezvědomí.

Pokračování příště...

Další díl