Fantasy příběhy

Kapitola 9.

Předchozí díl

Po nebi se proháněly blesky, všude kolem bylo mrtvolné ticho, jen z malé krčmy na kraji lesa, v zapadlé oblasti obehnané jen ostnatým zkrouceným drátem, který dělal problém pouze nižším démonům a zvířatům, které neměly dost silné a dlouhé nohy na přeskok, se ozývaly občasné výkřiky, radostné výjevy a sem tam i potlesk, když při takzvané Tagašes (hra s kostkami) někdo vyhrál a musel zabít po pravé straně sedícího spoluhráče. Démonní pravidla této hry byla prostě neomylná a smrtelník je nemohl pochopit, byť by se snažil sebevíc. Tagašes měl pro málo koho pochopitelná pravidla. Skoro nikdo si nevšiml, že do krčmy vešli další dva démoni. Batia ve skvělé náladě, pod paží nesla velkou sklenici s duší aquarshee, vykračovala si jako pán a jen pokyvovala hlavou na ostatní, co se k ní otáčeli. Alaric šel poslušně za ní jako pejsek, nerozhlížel se kolem sebe, šel s hlavou skloněnou, stále za svou parťačkou.
„Zahraješ si?“Usmála se na něj a kývla hlavou ke stolu, u nějž právě jeden z mužů vyhrál a hned na to zabil svého spoluhráče bodnutím do srdce.
„Ne, myslím, že se mám docela rád a taky rád zůstanu ještě chvíli naživu.“
„Batio… Copak tě přivádí do naší zatuchlé hospody?“ Volal už z dálky vysoký hostinský, vypadající jako velký býk, chodící po zadních nohách, na zádech měl dlouhá černá křídla, momentálně „zavřená“ a mezi nozdrami se mu houpal zlatý kroužek.
„Jednou Borndie a jednu vodu. Mám misi, nemůžu pít.“ Než  došli ke stolu, stály na něm dvě sklenice. Jedna s průhledně čistou vodou, druhá s tekutinou barvy krve s modrými bublinkami. Oba démoni zasedli ke stolu, Alaric sice malinko strnule, na rozdíl od Bati, jež se rozvalila přes celou židli, ještě si ji otočila opěradlem ke stolu, takže seděla obkročmo a lokty se opírala o dřevěné opěradlo.
„Já jsem přece taky na misi, nemůžu pít!“ Zašeptal Alaric.
„Koho to zajímá?! Jeden ti nic neudělá!“ Rozčilovala se démonka a jedním lokem vyprázdnila sklenici s vodou. Její parťák hypnotizoval fialovýma očima obsah sklenice před sebou.
„Když mi jeden nic neudělá, proč si taky nedáš?“
„Ty… nerozčiluj mě! Vypij to, hned!“ Batii zažehly zlatě její zelené oči, což Alarica vyděsilo a tak obsah sklenice raději vypil. Netvářil se u toho zrovna nadšeně, ale to bylo Batii taky jedno.

„Takže? Co budeme lovit teď?“Zajímal se kříženec, po sklenici Borndia v lepší náladě. Bati se jen spokojeně usmívala a za chůze přehrabovala věci ve své tašce.
„Mám pár dobrých známých, kteří by nám mohli darovat duši démona třídy B., ale možná to bude malinko složitější… Nejdřív mi však něco vysvětli, jakto, že jsi ještě nelovil aquarshee?“ Zvědavě na něj pohlédla, čekala na odpověď, zatímco měnila zásobník ve své stříbrné pistoli.
„No… Jsem kříženec a jako kříženci mi nechtěli dávat nějaké těžké mise…“Přiznal s jistým studem v hlase.
„No vidíš, takže co jsi lovil?“ Bati se na něj povzbudivě usmála, hluboko uvnitř doufala, že vůbec někdy lovil.
„No… Králíky a démony úrovně E…“Nejprve na něj nevěřícně pohlédla, nemohla tomu uvěřit, ale jeho dost přesvědčivý vážný výraz ji v tom jen utvrdil, opřela se o strom, aby to rozdýchala. V ten moment nevěděla, jestli se smát, nebo brečet.
„Králíky…“Zašeptala dost překvapeně.
„Nechtěl jsem ti to říct. Už tolikrát mě chtěli přidělit k někomu, ale když se můj nastávající parťák dozvěděl pravdu, radši utekl, jakože fakt doslova, nechal mě bojovat a mezitím mi zdrhnul, nebo mě rovnou poslal do háje… Batio! Dej mi prosím šanci, já se budu učit, učím se fakt rychle, slibuju, že se budu snažit, budu dřít jako kůň a stanu se silným, abych ti byl ku pomoci, tvojí pravou rukou, prosím…“Smutně se na ni díval, dokonce si před démonku i klekl.
„Králíky…“Zašeptala znovu Bati, dost mimo na to, aby ho vůbec poslouchala. Čekal, jestli z ní vypadne něco víc. Po deseti minutách se vzpamatovala a pohlédla na něj.
„Jestli si myslíš, že tím, že si tu klekneš a zmenšíš se tak, mi budeš podlézat, tak se pleteš. Vstaň, než tě někdo uvidí. Dám ti teď šanci přesvědčit mě o své síle. Pojď!“ Chytila křížence za ruku a táhla jej na západ.

Procházeli temným lesem, všude bylo ticho, tma, jen z dálky bylo slyšet vrčení a dokonce předení koček… Nebylo divu, pohybovali se na území kočičích démonů, kteří mezi sebe neradi přijímali hosty a dávali to jasně najevo, těmito nesouhlasnými projevy.
„Drž se za mnou, mohou být nebezpeční a ty nevíš, jak se bránit. Mají dlouhé drápy, ostré jako břitvy, ve tmě vidí lépe než ty a jen jedna rada… Neotáčej se k nim zády…“ Zašeptala Bati těsně předtím, než vystoupili na velkou mýtinu do poloviny obehnanou vysokými kameny, uprostřed níž právě kočky mučily svoji oběť. Malý nebohý démon sebou škubal, měl roztrhané tělo od jejich drápů a celkově mu zbývalo už jen pár chvíli života. Za tímto démonem seděl na svém kamenném trůně vysoký démon s dlouhými šedými vlasy, měl zlaté oči a dlouhými drápy nervózně poklepával na kámen po své pravé ruce.
„Máme návštěvu…“Pronesl tiše. Všechny kočky se naráz otočily k Batii s Alaricem, začaly syčet, prskat a vrčet, stačilo jedno mrknutí a z těch dvaceti démonů zbyly na mýtině tři s králem sedícím na svém trůně. Tři kočičí démonky se ladnou chůzí přesunuly ke svému pánovi, nespouštěly přitom oči z vetřelců.
„To je Batia a vede si sebou kamaráda…“Řekla největší z nich. Dlouhé zvlněné vlasy černé barvy jí padaly k bokům, hnědo zlaté oči si zkoumavě prohlížely křížence, jen vítr si pohrával s jejími lehkými šaty oranžové barvy.
„Co po nás zase chceš?!“Vyprskla druhá, výškově asi stejně velká s dlouhými zrzavými vlasy a modrýma očima plnýma nenávisti, jejíž důvod Bati moc dobře znala. Poslední stála démonka s dlouhými hnědými vlasy a černýma očima stejně jako její rezavá sestra oblečená do volných kalhot orientálního stylu ve světle modré barvě a s krátkým bílým tílkem. Všechny tři měly na zápěstí zlatý náramek, v jehož středu zářily drahokamy.
„Maryshko, Shantal, Beaure… řekněme si to na rovinu, přišla jsem vašeho krále požádat o další z jeho životů.“ Bati pokrčila rameny. Všechny tři se na sebe podívaly a začaly se smát.
„Po tom, co jsi nám tu předvedla minule?“
„Ty máš vůbec odvahu se tu objevit?“
„Jsi ubohá Katsuo, pes jako ty by neměl chodit bez pánečka mezi nepřátele, mohlo by se ti něco stát-“ až starý král sedící na trůně je zastavil.
„Minule jsme se na něčem dohodli a ty jsi utekla dřív, než jsi dostála svého slibu, proč si myslíš, že bych ti měl dát další svoji duši, když mi za jednu ještě dlužíš? Navíc jsi Maryshce spálila její vlasy…“Rezavá démonka se pohladila po koncích svých vlasů a jen na Batiu zasyčela. Bat na honem přemýšlela, jak to vymyslet.
„Dobrá, tady tenhle ten,“chytila Alarica za rukáv a vytáhla jej před sebe, „Tak ten v životě neulovil nic, než králíka, má být můj parťák a potřebuje praxi… Bude s vámi o tu duši bojovat.“ Alaricovi se rozšířily zorničky zděšením. Jen záporně pokýval hlavou, ale to všichni kolem ignorovali.
„Dobrá…Co když vyhraje?“
„Pak mi dáte duši a necháte nás jít.“Odpověděla neúprosně Bati.
„A co když vyhrajeme my?“ Zeptala se s ďábelským úsměvem Maryshka. Bylo vidět, že již spřádá plány, jak křížence zničí.
„Pak si s ním můžete dělat co chcete a já splatím svůj dluh…“
„V tom případě ujednáno, kříženče, připrav se na rychlou smrt, budeš zabit drápy Trianas Beasteas!“
 

Další díl