Fantasy příběhy

Kapitola 21.

Předchozí díl

Otráveně sledovala křížence, jak už pomalu pátou hodinu v kuse čelí útokům koček. Na všech byla již znát únava. Dokonce i Bati, přestože jen seděla na větvi stromu a celý zápas v tichosti sledovala, si připadala unavená, možná i unavenější než všichni čtyři bojující dohromady. Několikrát ji už i napadlo, že by bylo lepší, kdyby to Alaric vzdal, ale jakmile si vzpomněla, co za úmluvu má s králem kočičích démonů, raději tuhle myšlenku zahnala a krátce křikla Alaricovo jméno jako podporu. Nezapomínala co chvíli kontrolovat Slunce, které se blížilo k západu a nezbývalo tak už moc času. Brzy nastane noc a jakmile Alaric konečně dobojuje, ať už to dopadne jakkoliv, čeká je ještě poslední úkol. Musí získat duši vlkodlaka. Její bratr zmizel, tudíž bude obtížnější někoho najít, aniž by pak po ní nešla celá smečka. Potřebovala vyvržence, někoho, kdo nemá smečku, kdo žádnému z těch mocných tvorů nebude chybět…
Najednou ji svitlo, věděla přesně, kde takového zablešence najít a ani to odtud nebylo daleko. Uměl se dokonale skrývat, vlkodlaci jej vyhostili a on zůstal odkázaný sám na sebe. To byl přesně ten, kterého hledala. Překontrolovala obsah kožené tašky. Nechyběly v ní stříbrné hroty a kulky ze stejného materiálu, na všech byl vyrytý její znak. Kdyby je ostatní lovci našli, věděli komu patří. Každý z nich měl nějakou svoji malou značku. Ta její se skládala z drobného písmena B ve znaku listu jedovaté rostliny. Věděla, že tyhle náboje stejně jako zbraně určené k boji s „Dětmi noci“, jak občas lovci vlkodlaky přezdívaly, speciálně na tohoto adepta nefungují, na druhou stranu ho alespoň zpomalí. Ten souboj nebude trvat dlouho, v každém případě si nemůže dovolit udělat chybu. Stačí jeden špatný krok a všechno se zvrátí na špatnou stranu…
Bat shlédla na bojiště pod sebou. Alaric se již několikrát pokusil vyvolat svoji démonní část a vyhrát tak. Podařilo se mu to jen jednou, zasadil silnou ránu všem třem kočkám, ale nebyla dost silná na to, aby je zneškodnila. Od té doby se o znovu vyvolání síly démona pokoušel ještě asi pětkrát, ale marně.
„Takhle to dál nejde… Musím mu pomoct, nebo tady vysedím důlek…“ Bati zašmátrala ve svých zásobách a zbraních. Po chvíli vylovila přesně to, co potřebovala. Byl to celkem malý hranol s drobnou dírkou, kterou vycházelo rudé světýlko (něco na principu laseru). Zamířila s ním na zem nedaleko od Alarica, věděla, jaký to bude mít účinek a malá šikovná věcička nakonec splnila její očekávání. Jakmile Shantal s Beaure spatřily červenou tečku, která se provokativně pohybovala po zemi před nimy, najednou zapomněly na veškerý boj, nechaly se ovládnout instinkty svých vnitřních démonů a vrhly se s tasenými drápy a vyceněnými tesáky na malé rudé světýlko. Maryshka ty dvě sledovala s nenávistným výrazem, jako jediná si zachovala svoji důstojnost, přemohla vnitřní zvíře a s opovržením sledovala své dvě přítelkyně, které se bezhlavě hnaly za světelnou iluzí. Následně obrátila svůj nenávistný pohled k Bati, která jí ho oplácela s úsměvem na tváři.
Alaric využil jak nesoustředěnosti Shantal s Beaure, jež momentálně připomínala spíše koťata, tak Maryshky, která vypadala, že se každou chvíli vrhne na mladou démonku, sedící na stromě a provokující kočku svým vysměvačným úšklebkem, k tomu, aby se znovu v relativním klidu pokusil vyvolat svoji vnitřní sílu démona. Zavřel oči a celou svou silou vlastní vůle se soustředil na jeden středohor všeho, který si představil ve svém nitru, přesněji ve svém srdci. Zatímco byl mladý kříženec v hlubokém transu, Maryshka, jež si jej naprosto nevšímala, se rozeběhla směrem k Bati. Malá démonka seděla klidně na větvi stromu, pohledem hypnotizovala částečně Beaure s Shantal, jež se hnaly za světelnou tečkou a částečně Alarica. Celý se třásl, bylo na něm vidět, že svoji moc příliš často, potažmo vůbec nikdy nevyvolává. Bati tohle chápala. I ona sama měla problém připustit si svoji moc, měla problémy ji ovládnout. Naštěstí, a za to děkovala všem, co nad ní stály, ji nikdy nemusela vyvolávat. Přišla prostě sama, problém byl snad pak už jen v jejím ovládnutí a něco takového Alaricovi rozhodně nepřála. Ovládnout svoji vyvolanou moc chtělo ještě více síly a odhodlání. Více rozvinutých schopností a hlavně plnou kontrolu nad vlastní myslí.
Kříženec jí od prvního okamžiku přišel nevyrovnaný, duševně nestabilní. Cítila jeho myšlenky, byly velmi chaotické a přestože se navenek snažil tvářit klidně, jakmile mu řekla, že budou lovit aquarshee, lekl se, viděla mu v očích neuvěřitelný zmatek, mísící se se strachem. Snažil se to všechno skrýt, ale bude to chtít mnoho tréninku a zkušeností, než ztratí tu lidskost v sobě. Na druhou stranu, ona člověka nikdy nepotkala, nepočítaje Taylera, ale i on už ztratil svědomí... Znala jen temnou démonní stránku, bez strachu a výčitek komukoliv ublížit. Tenhle kříženec měl v sobě ještě příliš lidského intelektu, ale i ten časem zmizí. Občas si uvědomovala, s jakou chladnout tváří vlastně zabíjí všechny ty tvory. Někteří z nich sice nedokázali ani pořádně myslet, ale spoustu z nich bylo na stejné úrovni jako ona. Když nad tím přemýšlela ještě hlouběji, tak ve skutečnosti byli všichni živé bytosti, ať už s rozumem, či bez něj a ona jim brala to nejcennější co měli… Brala jim jejich životy a to všechno s ledovým klidem, chladným výrazem tváře, naprosto bez výčitek svědomí.
Maryshka byla stále blíž ke svému cíli, přesto Bati dál klidně seděla na stromě a ještě si u toho pohupovala provokativně nohou ve vzduchu. Vypadala, jakoby se k ní žádná hrozba neblížila, a taky že ne. Maryshka pro ni zkrátka hrozbu nepředstavovala. Démonce stačilo vytáhnout dlouhé pevné drápy, stačil jí jeden pohyb, aby Maryshka skončila s podříznutým hrdlem, ale ani to neměla v plánu. Vyčkávala, jako správný lovec věděla, že všechnu špinavou práci nemusí odedřít jen ona sama. Klidně seděla a sledovala kočičí démonku, která již stála pod stromem a chystala se ke skoku. Následně se silně odrazila a když už byly její kočičí drápy jen kousek od Batiina obličeje, něco ji strhlo ke straně a začalo jí to sápat hrdlo do krve. Kočka sebou zmítala, syčela, prskala, to bylo tak všechno co mohla dělat. Bati v rychlosti odhodila světýlko, kterým celou dobu rozptylovala Beaure s Shantal, popadla silný provaz a v mžiku seděly obě kočky u nohou svého pána svázané do klubíčka.
„Alaricu… To by myslím stačilo. Nemáme už moc času, nech tu kočku být, má dost. A vy? Myslím, že mi něco dlužíte.“ Démonka se provokativně pousmála na pána koček, který už ve svých drápech držel jednu ze svých duší. Bati ji vzala mezi dva prsty obláček tentokrát fialové barvy a schovala jej do další sklenice.
„Až budu zase něco potřebovat, tak příjdu.“ Na patě se otočila, chytila za kraj potrhané košile křížence, který ještě sápal hrdlo Maryshky a zmizela v temném stínu lesa…

Další díl