Fantasy příběhy

Kapitola 15.

Předchozí díl

Nakonec Alaric vyrazil do útoku, což nebylo nic překvapivého, po tom všem, co si vyslechl, především od Batii. Ta ho evidentně podporovala (v uvozovkách a to dost velkých) ze všech kolem nejvíc. Dave již dále nechtěl přihlížet této pro něj trapné frašce, navíc měl vlastní problémy, které potřeboval vyřešit. Nejen, že se blížil úplněk, ale navíc, jak se dozvěděl, hned zítra vysoko postavení démoni pořádají Panské hry, ve kterých budou hrát o ulovené duše, což znamená, že najatí lovci vyráží na poslední chvíli na lov a nebudou nikoho šetřit. Znal pár lovců, věděl kde se kterému schovat, jaké má proti nim výhody, jak se maskovat, aby jej nevystopovali. Ne každý lovec byl jako jeho sestra, plný soucitu a porozumění. Ostatním lovcům bylo upřímně jedno, jestli má daný vlkodlak rodinu, nebo je momentálně psychicky na dně. Jejich hlavním úkolem bylo na poslední chvíli ulovit všechny duše, které ještě nestihli. Hnal se co nejrychleji lesem, odrážel se silnými tlapami od země a zanechával za sebou ve kmenech stromů znak ve tvaru tří překřížených škrábanců. Byl to takový znak mezi vlkodlaky, jen oni věděli co znamená a kdo jej udělal. Mířil hlubokým lesem za zvuku posledních ptačích písní, které se ozývaly z temných hvozdů a cvrlikání různého hmyzu. Kolem hlavy mu poletovaly světlušky, které jakoby rozuměly jeho potřebám, osvětlovaly jeho kroky lesní cestou.Pomalu se blížil k hraničnímu území, které tvořilo hluboké koryto porostlé stromy, na jehož dně tekla rozzuřená řeka. Nebylo pro něj překážkou přeskočit tento kaňon. Pouze se silně odrazil od kmenu stromu na samém okraji a několik chvil letěl vzduchem, svaly se mu při skoku krásně natáhly a nakonec celé vlčí tělo s dusotem dopadlo na protější břeh. Neváhal ani minutu a pokračoval ve svém zběsilém běhu, musel se co nejrychleji dostat do vlčího doupěte. Nemohlo jej zastavit nic, ani silný vítr, který se proháněl na této straně řeky, ani prudký déšť který se najednou spustil z nebe. Tento déšť se v Achämenomu nikdy nevsákl do země, tekl po rozpraskané půdě, mezi stromy a trávou, která rostla pouze z puklin, až k velké vodní hladině, tyto malé pramínky se spojovaly ve větší a větší, tvořily potůčky, stále více rostly, nakonec tvořily velkou řeku, po které do Achämenomu přeplouvaly duše sedmi branami do nehlubších propastí podsvětí.
Jako vlkodlak byl odolný vůči přírodním živlům, rozhlédl se spěšně kolem sebe. Běžel teď mezi dvěma dalšími vlkodlaky. Všichni tři měli společnou cestu, společný cíl, stejně jako spousta dalších. Před nimi se objevila poslední překážka, kterou byla obrovská skála. Tři mohutná vlkodlačí těla sese silným odrazem odpoutala do země, následně všichni tři zarazili svoje silné drápy do skály a statečně šplhali vzhůru. Dave zůstal stát na samém vrcholu. Tato skála tvořila kruh, uprostřed nějž byla hluboká propast, na jejímž dně se nacházela kruhová rozlehlá mýtina, uprostřed níž stál strom, zde teď také hořela vatra ohně. Podíval se k dorůstajícímu měsíci na temné obloze, věnoval mu dlouhé zavytí a následně se vrhnul za ostatními dolů do propasti…

Poté co si jeho oči navykli světlu z ohně se konečně rozhlédl kolem sebe. Stáli zde všichni vlkodlaci, kteří obývali území východního Rakvaes (vysvětlím později).Stáli po skupinkách a tiše se vybavovali již v lidské podobě. Raději se také proměnil, nečekal však, že by hned po proměně mohl padnout na lopatky.
„Davíku!!“ Vrhla se na něj mladá žena s delšími vlasy hnědé barvy a zelenomodrýma očima. Měla na sobě černou koženou bundu, pod kterou skrývala červené tričko a k tomu uplé rifle.
„Jackie? Dlouho jsme se neviděli…“ Snažil se ji ze sebe sundat, ale bohužel to nebylo jaksi možné, naštěstí nedaleko stáli Jackiini dva parťáci. Oba vysocí namakaní muži. Jeden z nich měl krátké černé vlasy a stejně temné oči, na tváři vždy chladný výraz naprosto nekomunikativní typ, druhý z nich vypadal podobně s tím rozdílem, že jeho vlasy byly delší a oči měl tmavě zelené. Stejně jako Jackie měli na sobě černou koženou bundu, oba kalhoty a bílé trička.
„V pohodě kámo?“
„Díky Erreku, v klidu…“ Oba chlapi zvedli Jackie z Davea a pomohli mu na nohy. Následně se ten méně společenský sebral a vzdálil se.
„Gregory opět nemá svůj den?“ Zeptal se Dave s ledovou kapkou na čele, poté co krátkovlasý muž odešel.
„Ten ho nemá nikdy…“Postěžovala si Jackie.
„Dave?“Otočil se za hlasem. Stála za ním čtyřčlenná skupinka, tři muži a jedna drobná blonďatá žena s modrýma očima.
„Annie, Miku, Zarene, Thomasi. Lidi vás jsem hodně dlouho neviděl…“Největší z nich, muž s dlouhými blond vlasy, které měl stažené látkovou čelenkou s květovým vzorem a velkýma modrýma očima ho silně poplácal po zádech.
„To víš, severní území východního Rakvaes se ve čtyřech lidech hlídá těžko.“
„Jo, asi máš pravdu Zarene.“Souhlasil Dave a pohlédl na Thomase s Mikem. Oba byli vysocí namakaní chlapi s krátkými nagelovanými blond vlasy, jen Thomas měl hnědé oči a Mike modrozelené. Zezadu vypadali jako dvojčata, ale každý z nich byl jiný.
„Kdo nás sem dnes vůbec zavolal?“ Ozvala se Annie, která celou dobu poslouchala debatu mužů.
„Já!“ Dave vyskočil na kámen vedle ohně, získal si tak veškerou pozornost.
„Mám pro vás varování…!“

Další díl