3. Porušení slibů nás drží při životě
3. Porušení slibů nás drží při životě
Ráno ho vzbudil pád z postele, někdo ho udeřil do pravého boku, kde měl starou zahojenou ránu, ale pořád bolela. Vztekle se podíval nad sebe, kde se skláněl ten muž, který byl pravou rukou druhé princezny, té, která měla přijít, aby ho donutila mluvit. Jak se zdálo, Omerkiné o něco stály, něco chtěly, něco, co oni sami neměli. Ochránci nezbylo nic jiného, než se snažit přijít na to, co tak moc potřebují. Přál si, aby ho už zabili a ukončili jeho trápení, těšil se na takový den.
,,Vstávej, chce s tebou mluvit princezna Stalys.“ Jeiko se vzdálil, jakmile se otevřely dveře a princezna vstoupila, ze srandy zasalutoval, ale ona jen strčila do jeho těla, až se mírně zapotácel, oba se ale na sebe usmáli.
,,Vaše výsosti...“ provokativně se před ní uklonil, akorát si vysloužil kopanec do zadku, jen na ni vyplázl jazyk a se smíchem odešel ven před dveře, dostal rozkaz hlídat vězně a taky to hodlal splnit. Princezna Stalys se podívala na zajatce, ochránce vstával ze země, střetla se s jeho pohledem, který byl chladný, možná taky díky jeho světle modrozeleným očím. Všimla si, že má jasně žluté žilky, tyhle oči už někde viděla, ale teď si nemohla vybavit, kde je už potkala. Připadal jí povědomý, ale neuvědomovala si, kdo to mohl být, jedno ale musela přiznat, jeho oči upoutaly každou pozornost, nikdy neviděla takové množství barev, oni sami měli zvláštně zbarvené oči, ale u jejich rasy to bylo normální, ale u člověka, i když měl nějakou moc, to bylo divné.
,,Upoutal tě můj pohled?“ ironicky se zeptal.
,,Jo, ale tebe upoutala zase má sestra. Každého něco upoutá.“ odsekla a položila tác s jídlem a pitím na jeho postel, která asi nebyla moc pohodlná.
,,Víno? Odkdy se nosí zajatcům víno? Zajímalo by mě, jestli si skutečně princezna Stalys, protože kdyby si byla, už bych byl nejspíš polomrtvý.“
,,Kdo jsi ty?“
,,Já se ptal první.“ podíval se do jejích očí, které byly ve své původní barvě oříškově hnědé s jemnou zelenou barvou okolo čočky. Vstala s rukama v bok a poodešla dál, mírně se usmíval, podle všeho nesnášela odpor a on zjistil, kde má slabinu. Dala se hrozně snadno vyprovokovat, mohl tedy takhle útočit do jejího slabého místa, aspoň se zabaví, tyhle návštěvy se budou spíše líbit, ale jak se zdálo, jí asi ne. Zuřila a těžko se zklidňovala, opravdu měla v sobě divokost. Když se otočila zpátky, bylo vidět, že se snaží udržet zpět, ale v jejích očí vyčetl, jak moc by ho chtěla rozcupovat. To se mu nestávalo často, většina žen, když ho potkala, chtěla jen to jedno, nemohli odolat, ale tahle dívka ho nenáviděla nebo to skrývala, anebo byla chlap převlečený za ženu, o čemž tedy pochyboval. Měla jasné ženské rysy, podle vzhledu tváře byla mladší než její sestra, ale podle stavby těla vypadala starší, měla i víc rozšířené boky, dalo se z toho usoudit, že nebude mít tolik problém s potomkem, až ho bude přivádět na svět, ta myšlenka ho znepokojila, zamračil se. Nechápal, proč na tohle pomyslel zrovna teď a proč mu dělala tahle skutečnost problém.
,,Nějaký znepokojený co?“
,,Jen jsem se zamyslel. Popravdě, tvá sestra je mi příjemnější společnicí, takže, kdy ji uvidím?“
,,Neuvidíš...připravuje se na svatbu a nemusí tě to vůbec zajímat!“ zaprskala, Braveg se pousmál, líbilo se mu ji provokovat, protože byla jako dravá šelma zahnaná do kouta, když se rozzlobila.
,,Co po mě chcete? Jsem poslední z ochránců, proč jste mě nezabili, chci pravdu.“ s klidem v hlase se na ni podíval. Spletl se, neměla tmavě hnědé vlasy, měla je světle hnědé a při dopadu paprsků na její kadeře se zaleskly do té nejkrásnější rzi, jako kdy viděl. Nebyla zrzka, ale lehká záře rezaté barvy neunikla nikomu. Byla štíhlá jako její sestra a měla i stejně bledou pokožku, akorát oproti své sestře nosila černé kožené kalhoty, vysoké kožené boty na podpatku a bílou halenu s koženým korzetem, za kterým měla jednu ostrou dýku a kratší ostrou jehlu. Za opaskem nosila dva meče, ke každé botě z vnější strany měla další dvě dýky a nosila i toulec se šípy a diamantový luk, který měl barvu do stříbřitě šedé. Byl vyroben z nejvzácnějšího stromu Omerkinů, z nejstaršího stromu na tomhle světe.
,,Tvůj luk je vyroben z Elota stříbrného, neboli z Diamantového dubu. Mám pravdu že ano?“
,,To máš.“ raději pevně sevřela luk ve své dlani, on se poprvé nahlas zasmál.
,,Nemusíš se bát, nemám v plánu ti ho sebrat.“ o tom, že má v úmyslu ji podříznout, to neřekl ani nevěděl, jestli by to dokázal, přece jen byl ochránce a složil přísahu.
,,Odpověz na moje otázky a necháme tě jít.“
,,A tomu mám věřit?“
,,Máš mé slovo.“
,,A co znamená ve skutečnosti tvé slovo, viděl jsem, jak si chladnokrevně zabila dva mé přátele.“
,,Ano, za to bych se měla omluvit, ale ne tobě. Dělala jsem, co se očekávalo, nikdy nemůžu selhat.“ Stalys se na něj podívala, upíraly na sebe oči a oni jeden nechtěl první uhnout, nakonec se odklonila pohledem ona. Cítil z ní, že má z něj respekt, přece jen zabil jejich třináct nejlepších zabijáků.
,,Dobrá, věřím ti. Máš mé slovo, že dostaneš odpovědi na co chceš, ale neslibuji, že budu všechno vědět, naši starší měli svá tajemství a ty si vzali do hrobu.“
,,A jak já mám věřit tvému slovu?“ s nenávistným pohledem se k němu naklonila.
,,Jednoduše, takhle...“ jemně ji chytil za krkem a přibližoval její tvář ke své, princezna sebou ani nehnula. Přemýšlel, jestli čeká na jeho chybu a pak ho chladnokrevně probodne, ale to by nedávalo smysl, ještě ho potřebovala na jisté informace, tak proč se nebrání? Nenávidí ho a tváří se neutrálně, možná trochu překvapení, ale jinak je stále klidná. Její srdce tlouklo pravidelným rytmem, věděl, že je to jeho poslední možnost, než na to přijde, musel to zkusit. Pak mu svitlo, aby mu mohla věřit, musel jí dát svou krev, pokud ochutná jeho krev, pozná, jestli jí lhal nebo ne, pozná tak celou pravdu, proto se nehne a nechává ho, ať si s ní dělá, co chce. Pomalu si lehal a táhl ji na sebe, když už téměř na něm ležela, přiblížil se k jejím rtům a políbil ji, líbal ji něžně. Nevzdorovala, ale ani nijak nepřispívala svou snahou nebo chutí, toho využil a mučil ji tak dál. Věděl, že se jí to nelíbí, ale čekala na jeho krev, kterou si sama nemohla vzít, ochránci byli jiní než lidé, kdyby ho kousla bez jeho svolení, jeho tělo by reagovalo a všechny jeho vzpomínky a myšlenky by se ztratily, že by je nemohla získat zpět. Silnou rukou ji k sobě přitiskl a převalil ji pod sebe na deku, ruce jí držel nad hlavou a přikryl ji tělem, líbal ji na krku, naštvaně zavrčela, provokativně se usmíval. Jakmile ale přešel s polibky kousek nad jej ňadro a chtěl jít až k němu, zvedla mu hlavu a nahněvaně se na něj dívala.
,,Slíbil si mi to.“
,,Já vím.“ líbal ji na krku a aniž by si toho všimla, zajel rukou do jejích spletených vlasů, kde měla ostrou sponu. Nepozorovaně ji sebral a škrábl ji do kůže na krku, cítila to. Odsunula ho od sebe a podívala se na svůj krk.
,,Promiň, asi jsem tě škrábl.“ přitáhl si ji zpět k sobě a začal ji líbat, přičemž nenápadně ochutnal její krev. Ihned viděl její vzpomínky, myšlenky, všechno, co prožila za svůj život. Zaměřil se na její poslední myšlenky, když říkala, že bude žít a nechají ho jít, viděl pravdu. Slibovala mu život a v hluboko v sobě plánovala, jak ho zabít. Položil ji a tvrdě ji přitlačil pod sebe, nahnul se k jejímu uchu a tiše zašeptal.
,,Promiň, Stalys, princezno Omerkinů. Jsi tak chladná, krásně chladná, že je mi to dokonce moc líto, ale musím.“ políbil ji na kůži na krku, cítil jen její drápy a ostré zuby, věděla, co chce udělat a snažila se bránit, ale byl teď silnější, držel ji pevně pod sebou. Rozmáchl se rukou a zajel jehlou do jejího srdce, cítil jehlu, jak projíždí jejím tělem. Stalys vykřikla, ale držel jí pevně ústa, takže se nikdo nedozví, že jejich princezna je v nebezpečí. Byla pořád při smyslech a chtěla ho ze sebe strhnout, ale on se rozmáchl ještě třikrát a třikrát projel jejím srdcem. Její krev stříkala okolo, měl špinavé ruce, obličej, dokonce i po stěnách jeskyně stékala krev. Pak už jen ztěží dýchala, spustila ruce a čekala na poslední úder, čekala na smrt. Podívala se ochránci do tváře, nechápala, jak mohl.
,,Omlouvám se...i já mám temné já a svá skrytá tajemství. Nezabiju tě, nezabíjím ženy a ne princezny, nebudu jako ty, budu lepší. Škoda, kdybychom se potkali za jiných okolností a nebyla si taková, jaká si...ani to, co jsi, pak bych možná pomyslel, že si krásná žena.“ v jeho očích byla upřímnost a lítost, nechtěl jí nijak ublížit, ale chtěl žít, on musel žít, jinak by to byla zkáza všech. Podíval se na Stalys naposled, upadala do bezvědomí. Byl už na odchodu, ale nechtěl žít s vědomím, že zabil princeznu Omerkinů, proto se vrátil a rozřízl si zápěstí. Přiložil ji krvácející ruku ke rtům, její rány se začaly hojit, ale udržoval ji v bezvědomí. Nechtěl, aby ho zastavila, to by ji musel už zabít. Pak vyskočil deset metrů do vzduchu a přistál u otvorů jeskyně, díval se na slunce před sebou.
pokračování příště...
Komentáře
Přehled komentářů
hodně se nám to líbí a to jsme četli jenom tři díly. ale je to super povídka. Kate si pamatuje malinkaté ůtržky z jednoho dílů ale neví z kterého. to že Stalys pobotal se nám nelíbí je to kruté a nehezké. ale dílek je pěkný. jenom dotaz kdy bude další díl? ^^
Re: hhmm
(En, 5. 7. 2014 18:08)Jej, to jsem mocinky ráda, že se Vám to tak líbí, protože ono než se tento příběh pořádně rozjede, tak to chvíli potrvá, ale sestřence se moc líbí, tak snad se Vám všem bude taky líbit :) a ano, pobodání Stalys je trochu krutější, ale neměl na výběr, pokud chce žít..nebojte, ono se vše vysvětlí a další dílek přijde hned, jak dodán poslední dva díly TW ságy :D, ale já se určo ozvu, že vyšel další díl :P
*-*
(Bai (krteček ^^), 27. 6. 2014 22:06)Moc se mi to líbí, hlavně ten obrázek nahoře, to si teď upravovala u všech dílů?? jinak tenhle díl byl zajímavý, musím říct, že jsem se i zasmála, když myslel na to, že ona je převlečený chlap xD dokážu si to docela živě představit :))) jsem moc zvědavá, co bude v dalších dílech :) , ale musím se ti piznat, jelikož tenhle příběh nevyšel už dlouho, tak jsem zapomněla, co se mezitím stalo :D tudíž mě překvapilo zjištění, že se Stalysina sestra vdává :O ani nwm za koho, bylo to tam zmíněno někde?? jo a co se týče Bravega, na jedbu stranu ho nemám moc v lásce, jsou i sympatičtější postavy a tom že Stalys pobodal tou jehlou, či sponou, nwm, jak to nazvat, bylo hnusné, ale jedno mu musím nechat, zachránil ji a dal ji ma regeneraci svoji krev, chápu, že si chce zachrábit život, ale nešlo by to jinak??? nebudu ti do toho kecat, jsem jen strašně zvědavá, co bude dál :))) takže doufám, že další díl výjde co nejdřív :))))
Re: *-*
(En, 27. 6. 2014 22:15)Jsem ráda, že se líbí a jo..její sestra se má vdávat, ale to tam zmíněné nebylo, takže si o nic nepřišla..zmínila jsme to až v tomhle díle...a neboj, zase dlouho žádný dílek nevyjde, tak si to čti dokola, ať to nezapomeneš :D...a neboj se, Braveg ti začne být určo sympatický a časem pochopíš proč, on jinak nemohl. Musel to udělat, jinak by byl mrtvý a pak by se nestalo spoustu věcí a spoustu věcí by se někteří lidí ani nedozvěděli...jeho život je důležitější, ale neboj...kdyby ji chtěl zabít, tak je dávno mrtvá...:)
hhmm
(Kate &Flow, 5. 7. 2014 10:21)