Kapitola 25.
Kapitola 25.
„Ty se pokus neumřít…“ S těmito slovy odešel, všimla si jen škodolibého výrazu Jay, která jej následovala.
Hluboký nádech a ještě hlubší výdech, pak se otočila k Nathanielovi. Vypadal, že nad něčím přemýšlí a zároveň je nespokojený, čemuž se nedivila. Sama by nebyla nadšená, kdyby ji někdo vyrušil při skoro dokončené práci a navíc jí na krk pověsil neschopného démona.
„Takže nováčku… Projdeme si několik základních pravidel. Poď sem, na to se musíme posadit.“ Dovedl ji ke zdi, kde se společně posadili, měli teď výhled na několik trénujících lovců.
„Pozorně mě poslouchej. Za prvé- já jsem tu pán, nikdo jiný, posloucháš jen mě, co řeknu, to platí, moje slovo můžeš klidně pokládat za zákon. Rozumíš?“
„Ale co slovo toho velkého lovce? On je postavením výš než ty, nebo se pletu?“ Skočila mu tak trochu do řeči, což si z části neuvědomila, z části k němu zkrátka necítila respekt, už jen z toho principu, že vypadal mladší než ona.
„Za druhé- nikdy mě nepřerušuj, pokud ti nedám povel k tomu, aby si mluvila, tak prostě mluvit nebudeš, jasné?!“
„Ale-“ Chtěla to udělat znovu, tentokrát již úmyslně, jenže on ji velmi rychle zarazil trhnutím ruky.
„A už sis vysloužila přezdívku. Budeš štěkna, neustále na mě štěkáš, skáčeš mi do řeči a nenecháš mě nic doříct. A teď spolu vykonáme první velký úkol.“
Tak to šlo rychle, ještě ani nedržela zbraň v ruce a on už pro ni má nějakou akci. Byla zvědavá a když pak o pět minut později stála před toaletou a poslouchala zvuky zevnitř, litovala svého nadšení.
„Páni, vypil jsem jeden džbán vody a tečou ze mě tři… Jak já tohle dělám?“ Nejistě si prohlédla dveře, za nimiž seděl Nathe. Ještě byl čas utéct, ještě to mohla vzdát, neboť pochybovala, že by ji někdo, jako on, mohl něčemu naučit. Něčemu, co by se nezvládla naučit sama. A k tomu ta přezdívka… Jak ho má brát vážně, když on vypadá, tak jak vypadá. Celé je to k smíchu a navíc si už při prvním dojmu udělala nepřítele. Jay na ni hleděla povrchně pokaždé, když se jejich pohledy střetly, bylo vidět, že by ji nejradši upálila za živa. Konečně se ozval proud vody, jenž sebou vzal pryč vše, co z Nathaniela vyteklo, jo z té představy jí bylo zle, a mladý lovec spokojeně vyšel.
„Tak, to bychom měli. Gratuluju, máš za sebou první akci, protože jak já říkám, není boje bez vyprázdněného močového měchýře a střev.“ Snažila se udržet dál od otráveného výrazu a už jen čekala, s čím příjde dál.
„Takže, teď spolu zahájíme druhou akci, hned co se dojdu napít.“ Následovala jej k jeho věcem, kde měl džbán s vodou.
„Takže za půl hodiny si dáme další kolo čůrací pauzy… Nejen že vypadá jak dítě, on má i velikost močáku stejnou.“ Řekla si pro sebe, když ho pozorovala, jak hltavě polyká vodu. No jasně, všechny tekutiny z něj vytekly, tak je musí zase nasbírat, s tím, že je ovšem za nějaký čas, který rozhodně nebude zvlášť dlouhý, půjde opět vypustit.
Nad čím to tady přemýšlí? Měla by se soustředit, chce se přece stát lovcem a ne hlídat přísun tekutin do těla jiných.
„Dobře, já mám v sobě vody dost, chceš taky, štěkno?“ Podával jí džbán, ale ona razantně odmítla zakroucením hlavy. Jen pokrčil rameny a s malou démonkou v patách zamířil k velké skříni a několika truhlám na konci místnosti.
„Tak jo, myslím, že začneme něčím jednodušším.“ Protáhnul si ruce a nohama se pevně zapřel, aby byl vůbec schopný se svým minimálním svalstvem otevřít truhly.
„Jasně, když už teď vím, kde je toaleta, tak se můžeme pustit do něčeho pořádného.“ Prohodila sarkasticky, načež ji obdaroval škaredým pohledem, čehož si však nevšímala.
„Takže, hleď. To je největší bohatství naší organizace!!“
Sledovala jednotlivé vybavení, zbraně, které nikdy dřív neviděla, všechny ty vymoženosti, kuše, dýky, meče a když pak otevřel i zbývající truhly a ve finále i skříň, bylo toho daleko víc. Střelné zbraně nejrůznějších velikostí, vedle nich pak malé dřevěné skříňky s nábojnicemi. Luky a šípy, také řetězy, dokonce i věci založené čistě na ovládání magie. Nathaniel hrdě pokyvoval hlavou, zatímco ona si to všechno s ohromením prohlížela. Tohle bylo tak neuvěřitelné!
„Tohle je moje nejoblíbenější.“ Vytáhl velkou černou kuši s vylepšeným zaměřováním a speciálními šípy.
„Jasně, máme tu i luky, ale to je spíš pro nováčky, aby pochopili, že zbraň umí i létat vzduchem. Pokročilejší lovci používají daleko lepší hračky. Jako třeba tenhle lovecký nůž. Perfektně se s ním kuchá a do kůže se zabodává neskutečně hladce. Oh, vidíš, ještě je na něm zaschlá krev!“ Dal jí nůž skoro až k očím, jenom aby na něj pořádně viděla.
„A pak tu máme střelné zbraně, usnadňují spoustu práce, ale valná většina z nich patří profesionálním lovcům, jako je třeba Jay, takže k těm se nedostanu ani já. Ale možná jednou a pokud se to povede, tak si brousím zuby na tuhle…“ Vytáhl černou pistoli s prodlouženou hlavní, tak akorát do ruky.
„Střílí skvěle, jednou jsem si to potajmu zkoušel, ne že to někomu řekneš, štěkno!“ Pohrozil jí a truhly i skříň opět zavřel, místo toho jí podal dlouhou dřevěnou tyč.
„Ukážeš mi, co v tobě je, abych tě mohl popřípadě poslat domů.“ Zaujala proti němu bojový postoj. Všimla si, jak se k nim pár zvědavců otočilo, zaregistrovali, že je tu nováček a byli napjatí, co předvede. Všechno kolem jakoby ztichlo, teď to byla jen ona, Nathe a dvě dřevěné tyče, jenž jim měly sloužit místo ostrých mečů, či jiných zbraní.
Zaútočil jako první, rozhodně na nic nečekal a nedával si na čas. Ohnal se po ní dlouhou tyčí, náraz by byl prudký, možná by jí přelomil i nějaké kosti, ale dokázala se soustředit a jeho snaze zmrzačit ji, hladce zabránila.
„Výborně… Ale co řekneš na tohle?“ Vyskočil do vzduchu, opravdu vysoko, tyč několikrát protočil kolem sebe a když padal zpátky k zemi, roztočil se, čímž si přidal nejen na síle, ale i rychlosti. Bati vyčkávala, sledovala ho, i když s tím měla drobné problémy, neboť nebyla zvyklá na takovou rychlost. Na poslední chvíli se jí podařilo uskočit, ale i tak ji zasáhl koncem tyče do ramene. Zadržela výkřik za zaťatýma zubama, bolest vystřelovala do celého ramene. Už teď jí bylo jasné, jak bude několik dní složité s ním pohnout, aniž by obličej nezkřivila bolestí.
„To nebylo zase tak špatné štěkno, ale zasáhl jsem tě. Musíš si dávat pozor na rychlost a načasování svého úhybného manévru. Zatím ti to celkem jde, uvidíme, jak si poradíš s tímhle.“ Tohle bylo tak bizardní, o co se sakra snaží? V duchu si stěžovala, proč ji nemůže učit ten svalnatý lovec? Cítila na svých zádech jeho pohled, stejně jako pohrdavé oči Jay, sledující každý její špatný pohyb. Nejspíš u téhle ženské skončila už jen tím, že se objevila ve dveřích.
„Dávej teď dobrý pozor, štěkno.“ Začal ji zasypávat údery tyčí, všechny statečně vykryla, přestože do nich vložil ještě víc své síly a zrychlil jejich tempo, přesto byla slabší než Nathe a skončila na lopatkách, odkud se však ihned vyhoupla zpátky na nohy. Její „učitel“ se na ni podíval s pokýváním hlavy, vypadal celkem spokojeně, asi na tom nebyla tak špatně, jak si myslela. Jo, než sem šla, samozřejmě prošla drobnou průpravou u Taylera, s nímž to bylo těžší, neboť se jej nesměla dotknout svojí rukou.
„No, myslím, že to s tebou nebude zase tak marné… a teď, deset koleček!“
Další díl
