Fantasy příběhy

Kapitola 13.

Předchozí díl

Rychlými kroky, které vykonávaly jeho silné nohy, se blížil ke kořisti, jež běžela jen několik metrů před ním. Dohonil by ji snadno, ale raději své oběti napřed uhnal a pak je jednoduše chytil. Každý normální, jako byl on, lovil raději démony, ale skrz to, že jeho nevlastní sestra byla démon, měl k tomu odpor. Navíc měl dnes myšlenky na úplně jiném místě. Ztratil to nejcennější, co měl, svůj deník, zápisky ze svého života, tajná přání, touhy, ale hlavně vzpomínky. Byl jednou z nejmocnějších bytostí, které se ještě po této zemi, včetně démonů, proháněly. Tato moc si však vybírala svou daň. Každý z jeho druhu měl ve svaté jeskyni uloženou takzvanou Haare, skleněnou kouli, v níž se vznášely malé červené perly…Vzpomínky. Pokaždé, když se proměnil a nechal se zcela ovládnout svým vnitřním vlkem, se jedna z těchto perel roztříštila na prach a on tak ztratil jednu ze vzpomínek. Byl však vynalézavější a inteligentnější než ostatní vlkodlaci, proto si své vzpomínky, byť jen v poznámkách, či krátkých větách, zapisoval do deníku. Teď byl deník pryč a s ním i všechny vzpomínky. Jeho sestra sice slíbila, že mu deník najde, ale nedával tomu moc velké naděje. Území, v němž se předešlé dny pohyboval, bylo až příliš velké na hledání jednoho deníku. Klidně mu mohl spadnout do hluboké trávy, nebo do mokřadů, v tom horším případě jej někdo našel a už ho nevrátí. Začínal se smiřovat s tím, že své vzpomínky již nikdy nenajde, že jej jednoho dne jeho vlk ovládne zcela úplně, on zapomene, kým byl a stane se z něj zrůda. Zahnal tyto myšlenky zatřesením hlavy a vnímal kořist před sebou, která začala zpomalovat únavou. Pomalu se blížil na území kočičích démonů. Věděl, jak jsou kočky lstivé a prohnané, hlavně mu nepřišlo fér, že mají každá sedm životů. Cítil zde však ještě něčí přítomnost a po překonání dalších několik metrů, poznal známý pach malé démonky. Udělal ještě několik silných skoků, tak aby byl dostatečně daleko od své kořisti a ostrým drápem jí udělal na noze značku, poté nechal zvěřinu běžet a sám zpomalil svoje tempo, aby na sebe nepoutal moc pozornosti. Dorazil skoro až k mýtině, na níž stál trůn krále kočičích démonů, zde se zastavil za jedním ze stromů a tiše analyzoval situaci před sebou. Král jako obvykle seděl ve svém křesle, před ním se krčily jeho tři družky s naježenou srstí na zádech, nenávistně syčely na muže před sebou. Maryshka na něj něco prskala, nic jí však nerozuměl. Místo toho jeho pohled zabloudil ke stromu za mladým odvážlivcem, který se přišel s démony nejspíše přít. Na stromě viděl v klidu sedět drobnou démonku, která to celé sledovala s nic neříkajícím pohledem. Tiše přešel k onomu stromu a vylezl po jeho kmeni ke své sestře.
„Dave, co ty tu?“Zeptala se a podala mu konec železné tyče, aby mu pomohla vyhoupnout se na větev vedle ní.
„Šel jsem náhodou kolem… Bati, co-co to máš na tváři?“Všiml si hlubokého šrámu, který vypadal poněkud čerstvě, byla na něm zaschlá krev.
„Chytali jsme aquarshee , nic vážného.“ Usmála se a dál sledovala Alarica, který se mezitím chystal na souboj s kočičí trojkou.
„A teď máš lovit koho? Psychopatické kočky?“Zeptal se Dave pobaveně.
„Já ne, ale on ano. Myslí si, že je neschopný, tak jsem ho nechala, aby si to zkusil.“ Znovu se usmála, když Alaric bojovně  zařval a vrhnul se skoro po hlavě do boje.
„Nechci nic říkat, ale ta neschopnost je z něj cítit, vlastně z něj doslova sálá.“ Poznamenal Dave suše a čekal na reakci svojí sestry, přišla však trochu jiná, než jakou by od ní očekával.
„Jop, taky doteď lovil jen králíky. Tohle je jeho premiéra, jakožto opravdoví lovec. Navíc je kříženec, to taky dělá svoje.“ Dave trochu zmateně pohlédl na Bati, která byla celou dobu naprosto v klidu, jakoby jí bylo naprosto jedno, že může ten kluk přijít o hlavu.
„Poslala jsi ho na smrt, sakra Batio! On to nezvládne, vždyť s těmihle třemi měli problémy i ti nejlepší vlkodlaci, on nemá jedinou šanci!“ Dave sledoval s naštvaným výrazem svoji sestru, která seděla naprosto klidně, nenechala se ničím rozházet, měla nic neříkající výraz ve tváři a jemně pohupovala nohama ve vzduchu.
„Má to blbé, co?“ Řekla po chvíli, tohle Davea dorazilo. Věděl, že je jeho sestra nemilosrdná, ale až tak? Jen si tu tak klidně seděla, zatímco její parťák dole čelil silným ranám tří rozzuřených koček, nedělala nic, měla naprosto klidný výraz, klidný tlukot srdce, který jasně cítil, dokázal identifikovat její emoce, byla naprosto duševně v klidu, vyvážená v pohodě.
„Buďto mu víc než věří, nebo se smířila s jeho smrtí…“ Pomyslel si zatímco pohled zaměřil zpět na Alarica. Vyhýbal se statečně ranám Maryshky, ostrým drápům Shantal a silným kopům Beaure. Nebyl zase tolik neschopný, ovšem doteď sám nezaútočil, jen se vyhýbal a to bylo špatně. S takovou kočičí démonky nikdy neporazí. Musí jim zasadit alespoň jednu ránu, aby je nějakým způsobem překvapil, našetřil síly a pak udeřil znovu. Nemohl je zničit jednu po druhé, to byla blbost, musel udeřit a smést všechny najednou, jiné východisko neexistovalo.
„Alaricu!“křikla zničehonic Bati a seskočila na kraj lesa, kříženec na ni přes rameno pohlédl, „Přece se nenecháš porazit třemi kočkami! Nebuď idiot a začni bojovat, pouhým uhýbáním ještě nikdo nevyhrál!“ Měla rozhodný výraz, uvědomila si snad konečně vážnost situace? Alaric se zhluboka nadechl.
„Tak je to správně! Začni bojovat! Jsi přece napůl démon, vyvolej sílu, která v tobě dřímá, zasaď jim tvrdou ránu! Ukaž co jsi zač! … Nechceš přece umřít…“


Běhal po domě, jako splašená srna kterou vyděsil hladový vlk, či jiná šelma, on však neutíkal, jen hledal všude možně jistou věc. Proběhl snad už všechny pokoje, prolezl každou skříň, každý roh domu, každou škvíru mezi nábytkem, ale to co hledal, tu prostě nebylo.
„Kámo, ty máš dost. Co to tady prosím tě nacvičuješ?“ Ve dveřích stál opřený Danny s jeho starším bratrem a pobaveně ho sledovali.
„Hledám, stačí ti to? Něco jsem ztratil a teď to nemůžu najít…“ Zaprskal Johny, zatímco se skláněl ke skříni.
„Všichni něco ztrácí… Nejdřív Dave ten svůj deník, teď tady Johny leze po kolenou, nakonec ještě Tob prohlásí, že ztratil svoje panictví a máme dílo zkázy dokonáno…“Danny nad tím jen mávl rukou a odešel do kuchyně, zatímco za ním oba bratři nechápavě hleděli.
„Víš, tak mě napadlo, všichni jsou celý den pryč, jenom my tři zůstáváme pořád doma…“Tobias vešel do kuchyně za Batiiným bratrancem. Ten akorát prohlížel zamyšleně panty u skříňky.
„Víš, tak mě napadlo, příště nepoužívej, zrovna ty, slovní spojení „tak mě napadlo“ od tebe bude znít lépe „Víš, srazil jsem cestou tyč a rozsvítila se mi nechtěně žárovka…“ Věř mi, bude to znít líp.“ Danny poplácal svého přítele po hlavě, dolil si čaje a vrátil se do obýváku, kde zatím Johny obracel nábytek.
„Prozradím ti sladké tajemství ohledně té věci, kterou hledáš…“Zašeptal vážným hlasem. Johny se k němu otočil se zvídavým pohledem.
„Zbytky tvé důstojnosti sme včera zakopali na zahradě, zkus to tam… Tady máš rýč! A když už v tom budeš, laskavě vyplej ty zarostené záhony.“Danny vytáhl jen tak od nikud (asi spadl z nebe) rýč a osobně dostrkal Johnyho až ke dveřím, takže samým překvapením nestihl ani protestovat. Když byl mladší z bratrů pryč z domu, oprášil si ručičky a otočil se k Tobovi, který stál celou dobu za ním.
„Ještě tebe… Chceš tak moc jít z domu? Tady máš pilku, jdi pokácet pár stromů, techniku nechám na tobě.“ Vyhodil i jeho, následně se usadil na gauč a spokojeně si složil ruce do klína.
„Jsi štramák Danny, úplný ochotník. Bylo vidět, jak jim chybí čerstvý vzduch a ty za nimi dokonce zavíráš dveře, no zasloužil by sis cenu za odvážnost a dobré skutky…“Sám sebe poplácal hrdě po rameni. Za pět minut usnul, zdál se mu však ne zrovna příjemný sen, vzbudil se se zrychleným dechem a slabým výkřikem.
„Sakra…“

Další díl