6. Boss Podsvětí
6. Boss Podsvětí
Ještě v noci vstal, opustil zahřátou postel s dívkou, co mu spala na rameni a vypravil se do středu města. Vždy měli sraz ve staré opuštěné továrně, kde nikdo nechodil a proto to bylo dobré místo pro černé obchody a úkryt pro mafii. Obyvatelé města o tom věděli, ale měli z mafie velký strach, proto raději mlčeli a nikdy se do ničeho, co se týkalo mafie, nepletli. Zastavil ve svém novém Lamborghini Huracán LP 610-4 před opuštěnou budovou pod továrnou a vystoupil z auta, o něhož se opíral zády, když čekal na bosse městské mafie, něco pro něj měl a mafián to bude chtít za každou cenu, slíbil to svému odběrateli.
,,Zdravím, Nicku. Tak, jaká byla noc s tou dívkou?“ za ním se ozval hlas Sergeje Kaťušova, byl pravou rukou jejich bosse, který musel každou chvíli dorazit.
,,Tobě do toho nic není. Informace se tobě rozhodně nepodávají.“
,,Však on si to s tebou Xavier Perez vyřídí sám.“ Sergej si upravil své černé sako a ruce si dal za záda, přičemž sledoval nic neříkajícím pohledem mladého kickboxera, oba čekali na svého šéfa.
Netrvalo dlouho a ze začátky vyjela černá limuzína, ta dojela až k Nickovi s mafiánem, kde zastavila, vypnula svůj motor a jediné, co bylo slyšet, byla hudba hrající uvnitř auta. Mladý Selder usuzoval, že jde o jednu ze skladeb Bacha, ale jistý si nebyl, v tomhle moc přehledu neměl, avšak ho to nijak netrápilo. Mezitím, co přemýšlel, o jakého skladatele se jedná, tak z auta vystoupili čtyři muži v černých sakách a jeden z nich šel otevřít zadní dveře, z nich vystoupil právě on, Xavier Perez. Bylo to už dlouho, co se naposled viděli, proto mu připadalo, že před ním stojí úplně někdo jiný, než onen zmiňovaný a obávaný boss v jejich městě. Prohlížel si ho od hlavy až k patě a jeho šéf dělal to stejné, pak se střetli svými chladnými pohledy. Nick poznal, že mafián o dost zestárl za těch několik let, co se neviděli a jen posílal rozkazy přes pravou ruku. Xavier měl elegantně zčesané dozadu své šedé vlasy, kterých už nebylo, jak bylo zcela normální na jeho věk, dostatek jako kdysi. Byl i vyhublý a ve svém šedém saku a deštníkem v ruce, o který se opíral, protože kulhal na jednu nohu, působil velmi staře a zesláble, přesto Nick nic neriskoval, aby zjistil, čeho všeho je tenhle muž schopný, on sám mohl vědět ze všech nejvíce, kam až je schopný zajít. Tvář mafiána byla znavená a na jeho tmavé pleti byly vidět už i vrásky a pár zežloutlých zubů, ale jeho oči – ty zůstávaly pořád stejné, stále tak chladné a kruté, že si člověk pomyslel – to je to poslední, co v životě uvidím, když se setkal s tímhle mužem. Nick se ho však nebál a naznačoval to ve svém zcela uvolněném postoji a klidném výrazu ve tváři, dokonce se i pousmál, když viděl starce v takovémhle stavu.
,,Nedívej se na mě tak, Nicku. Nemusíš se bát, že bych umíral, to je ještě daleko a co se týče mého vzhledu. No i ty sám okusíš jaké je stáří, pokud se ho tedy dožiješ. Naše životy jsou příliš krátké, abychom je promrhali, nikdy nevíš, co se stane. Co přijde zítra, či za rok, nevíme nic a budoucnost může být všelijaká. Ty si ale přesto obětoval sám sebe a svou budoucnost ve prospěch a služby mně. Řekni mi, lituješ?“ Xavier dokulhal až na vzdálenost jednoho metru od mladého kickboxera, který nehnul stále ani brvou a nedával na sobě znát žádné emoce, byl jako chladný kámen, tvrdý jako skála a ohromující jako oheň, to všechno v něm viděl jeho šéf mafie, ale netroufal si to svému oblíbenému kickboxerovi říct. Nick byl přece jen dost silný a měl dost kuráže, aby se mu postavil a i jeho mužům, proto nic neriskoval.
,,Chceš, abych před tebou kňučel jako nějaké vyděšené štěně nebo jako nějaká ufňuká ženská, co udělala chybu a teď se musí vyplakat? Ne, to já neudělám, i když by si to chtěl co? Chtěl by si, abych škemral a prosil za sebe a ostatní, ale tak hluboko se nesnížím. Ano, udělal jsem chybu a lituji jí, ale čas nevrátím a teď musím pykat, musím si to sežrat sám za svou zbrklost a touhu po boji v mládí, s tím už nic nenadělám.“
,,Slyšel jsi toho chlapce, Sergeji?“ Xavier se otočil se smíchem na svou pravou ruku, Sergej jen přikývl a dál stál jako přikovaný k zemi a nepromluvil ani jedno jediné slovo.
,,Takhle by měli odpovídat všichni ostatní. Je moc chytrý na to, aby mi neřekl, co je pravda. Ale taky je moc chytrý na to, aby neřekl vše. Obdivuhodné, obzvláště u tebe je to velmi překvapující, ale mile překvapující. Změnil ses a hodně.“
,,Jak vidím, to my oba.“
,,Každý se mění, čas nás mění.“
,,Ne, čas jde stále stejně. Sekunda po sekundě, minuta po minutě, hodina po hodině. Záleží jen na nás, jak moc se chceme změnit a jestli tomu vyjdeme vstříc a je jedno v jakou dobu.“
,,Jedno to není, můj drahý příteli. Někdy může být už příliš pozdě. Ale nebavme se o tomhle, cítím, že my tak chceš vzdorovat a nějak mě dostat od věci, ale možná nejsem ještě až tak starý a neschopný, abych si nepamatoval. Dostali jsme zakázku, ty víš od koho, a on nechce čekat. Potřebuje to dneska, máš to tedy pro mě?“
,,Co kdybych řekl ne?“
,,Hochu, my jsme si asi nerozuměli. Buď to máš a my tě necháme jít, nebo to nemáš a poneseš za to následky.“ Xavier se otočil na své muže, kteří se o pár kroků začali přibližovat, ale Nick Selder jim vyšel pár kroků naproti a s ledově krutým výrazem se na ně usmál a zatnul své ruce v pěst, bylo vidět, že má na rukou bandáže a je připravený jim zlámat čelisti a jiné kosti v těle. Xavier jim pokynul rukou, ať zastaví a zklidní se, pak se na ně usmál a to byl pro ně jasný pokyn. Vytáhli nabité zbraně a pevně je svírali ve svých rukou.
,,Tak co? Buď ta nahrávka nebo krev tebe a tvých přátel. Vyber si, je to na tobě.“ Xavier k němu natáhl otevřenou dlaň a čekal, až mu podá to, kvůli čemu zde byl.
,,Nemám na výběr.“ Nick sklonil poraženě hlavu a vytáhl nahrávku ze zadní kapsy kalhot.
,,Ne to nemáš.“ boss sledoval, jak mu pomalu a opatrně položil nahrávku na dlaň a pak ji sevřel v rychlostí blesku. Otočil se, ale silná ruka Seldera ho zastavila.
,,Něco si mi slíbil. Máme dohodu.“
,,Ne, ještě ne. Dej mi ještě několik takových filmů, co si mi dal dneska a pak tě propustím ze svých služeb. Tohle je pár posledních úkolů, co musíš udělat a pak si volný. Ber nebo nech být, já nesmlouvám. Taková je dohoda.“ boss se podíval na jeho ruku, která ho svírala za rameno, kickboxer ho pustil a mafián si oprášil své krásně čisté sako. Nakonec nasedl do svého auta a když projížděl okolo Nickova předku auta, zastavil limuzínu a stáhl okýnko.
,,Máš na to čas do zítřka se rozhodnou, pokud nedáš vědět Sergejovi, tak si mí muži přijdou pro odpověď s pistolí v ruce.“ odvrátil pohled a nechal jet limuzína pryč od místa setkání, kde měla být předávka. Kousek za Nickem se ozvalo odkašlání.
,,Tady, tu máš za dobře odvedenou práci.“
,,Peníze mi nezaručení volnost a sám jich mám dost. Strčte si je všichni někam.“ odbyl jeho ruku z penězi, nasedl do auta a odjel opačnou stranou od staré továrny.
V průběhu týdne se Nick rozhodl získat Sophii, což se mu povedlo a po škole se rozneslo, že šlo o nový zamilovaný pár, kterému to moc slušelo. Jemu to nijak nevadilo, měl rád, když byl středem pozornosti, ale ona jen utíkala a schovávala se přede všemi, co se chtěli pobavit o tom, jak mladého Seldera dostala. Ona věděla, jak se to asi stalo, ale chtěla to hodit za hlavu. Konečně byl pátek, poslední den ve škole, kdy bude muset snášet tiše šeptající si studenty, pomlouvající nanynky a vážné a usměvavé pohledy chlapců, kteří se kousali do rtů, když procházela okolo nich, protože asi tušili, jak Nicka Seldera sbalila. Byla ráda, když na chodbě ve škole zahlídla Paula a Samanthu, jak o něčem tiše debatují. Z dálky na ně zamávala, ale Paul jen ztichl a odešel nahoru po schodech do dalšího patra, aby ji neměl na očích.
,,Ahoj, Soph.“ pozdravila ji ustaraná Samantha, která si dělala starosti o kamarádství mezi jejím bratrem a jí.
,,Ahoj, on to pořád nepochopil a bude se mi tak vyhýbat.“
,,Je to kvůli Nickovi. Říká, že se k sobě nehodí, protože ty si ztělesněné dobro a on je chodící ďábel, co určitě neví nic o tobě a stejně tak jako o tvých citech.“
,,No jedno ví určitě, že tuhle holku miluje.“ vedle Sophií si přisedl Nick, který je asi už chvíli poslouchal.
,,Ahoj, zlato.“ políbil Sophii na rty, ale ona se pak rychle stáhla.
,,Můj bože...na tohle se fakt nehodlám dívat.“
,,Samantho-“ zkusila to její kamarádka, ale černoška ji zastavila svým vztyčeným prstem.
,,Ne, Soph. Nezlob se, ale nebudu se rozhodně dívat na něj, natož být v jeho blízkosti. Bratr měl asi pravdu.“ otočila se na patě a se svými učebnicemi zamířila do třídy, kde měli mít hodinu.
,,Promiň, nechtěl jsem ti rozházet přátelství.“
,,To nic. Jsem v pohodě.“
,,Opravdu? Protože na to nevypadáš. Pořád si to nerozchodila co?“
,,Jako to, že jsem teď středem pozornosti a všichni si o mě myslí, že jsem jen děvka, co jde po tvých penězích? No, pak se cítím naprosto skvěle.“
,,Hele, tak tohle jestli si někdo myslí, tak a mi to řekne do očí a já ho nechám mluvit, než mu má ruka vysvětlí, aby raději někdy zkusil mlčet a neříkat nic.“ Nick si přitáhl její hlavu do náruče, ona to přijala a objala ho, milovala tu jeho mužskou vůni, která přitahovala nejen ji, ale jak si všimla, tak i spoustu ostatních dívek ve škole a nejenom tam.
,,To nechci. Nechci, aby si někomu kvůli mně ublížil. Slibuješ?“
,,To nemůžu, protože není jisté, že bych to dodržel.“ zasmál se a líbilo se mu, když slyšel i její zasmání se, konečně zase žila a vracela se jí její stará uvolněná nálada.
,,Nicku, víš tvoji kámoši se na mě dívají...“
,,Ano?“ Nick ji pustil se svého sevření a podíval se jí do očí, v těch jasně zelených kočičích očí se doslova utápěl, přesto ji vnímal a bedlivě naslouchal.
,,Oni podle všeho ví, co se stalo v noci na té párty Klaudie. Ale nevím, od koho to zjistili. Řekl si jim to ty?“
,,Blázníš? Jediný, kdo o tom mohl vědět byl Allan s Rodem, ale ti by nic neřekli a pak ještě má sestra, ale ta by to taky neřekla, ledaže by....“ Nick se zamyslel a oba ve stejnou chvíli pronesli jednoznačně jediné jméno osoby, která by to mohla všechno prásknout a pomstít se tak Nickovi, ale i jí.
,,Amanda.“ oba se tvářili vážně, ale pak se začali smát.
,,Co je nám do ní. Hlavní je, že jsme odteď spolu.“ Nick ji hladil jemně na stehně.
,,A kde je vůbec tvoje sestra, celý týden jsem ji neviděla.“
,,Je nemocná, ale už se po tobě ptala a gratulovala k našemu vztahu. Vidíš, tak mě napadá, nechceš k nám dneska po škole zajít? Naši nejsou doma a sestra jenom leží a stará se o sebe, v domě bude klid. Co říkáš?“
,,Mám hádat? Ty mě chceš dostat do postele.“
,,To jsem neřekl.“ sledoval její povytažené obočí, proto se zakřenil a přece jen se podvolil jejímu vyčítavému pohledu.
,,Dobře, napadlo mě to, ale neřekl jsem to, jen jsem na to pomyslel.“ usmál se a nakonec se oba zvedli, protože mělo každou chvíli zvonit. Vydal se do své třídy, ale Sophie ho ještě k sobě přitáhla.
,,Tak dobře, čekej na mě před školou, zatím.“ dala mu letmý polibek a pádila na svou hodinu, která už nejspíš začala, protože jejich učitel chodil přesně se zvoněním.
,,Zatím.“ Nick si pohladil rty, kde cítil ještě nyní její vlhké rty a ten krásný polibek, který mu nechala na ústech, pak se jen usmál a vydal se na hřiště, kde měl nastat jejich trénink v americkém fotbalu.
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle asi moc neohodnotím. Bohužel, vśe co se odehrává v současnosti je pro mě španělská vesnice, ale obrovským kladem je napětí a neodmyslitelná temně perverzní atmosféra. Nutí mě to se zájmem sledovat kam až tohle všechno povede:-P
Re: :-)
(En, 14. 2. 2015 16:20)Děkujíííí, jsem ale i tak ráda, že tě to nutí dále sledovat, co se stane. Alespoň někdo mi hodí komentář a správně okomentuje...budu se těšit na další postřehy a připomínky k mým příběhům :D
:-)
(Werewolf, 14. 2. 2015 14:16)