7. O nervy
7. O nervy
Jak Nella řekla, její mamka odjela pryč na celý týden, takže bude doma s babičkou a bráškou, ale ti dva nejsou problém. Babička je nechá tak, nedělá problémy jako Nellina matka a když se obávala, že její matka zjistí, že měla doma Lukeho, mohli by si myslet, že už spolu něco měli, na to jí Nella řekla, že už spolu spali, takže je vše v poho. ,, A kde že to bydlíš?“ ,, Nahoře na kopci, nad kostelem u lesa.“ ,, Aha, jo tam..to je ta vila...“ ,, Babííí...mě to nejde.“ z kuchyně se ozval Nellin mladší bratr Adam. Nešla mu češtinu, tu on nesnášel. Babča jenom protočila panenky a spráskla ruce nad hlavou a cosi si brbrala. ,,Ten kluk mě přivádí k mrtvici, to už je dnes po třinácté.“ chtěla se zvednout, ale Luke jí naznačil, ať sedí, že tam půjde sám. Nelliného bratr měl vcelku rád, moc mu nevadil, snad jen jeho někdejší nálady, jinak si rozuměli naprosto skvěle. Zatímco se Luke věnoval dítěti s domácím úkolem, Nella si povídala s babičkou. ,, Jak se máš jinak, moje milá?“ ,, Ujde to, babi?“ ,, Ano, zlatko moje?“ ,, Myslíš, že je Luke dobrý?“ ,, Jistě, líbí se mi a moc...je to skvělý a hodný kluk.“ ,, Děkuji babi...“ Nella jí skočila okolo krku a babička ji objala. ,, Myslím, že sis vybrala dobře, na tvém místě, bych si ho vydržovala.“ ,, To budu, možná..myslíš, že bychom si na týden moli zabrat ložnici?“ ,, To se neptej mě, ale své mamky.“ ,,Ta mi to zakáže.“ ,,Tak jí to neříkej.“ babča na ni mrkla a Nella běžela za démonem. Ten už měl hotový úkol s Adamem, a tak instaloval na počítač nějaké hry a dával tam nějaké filmy. ,, Luke...?“ ,, Ano, zlato?“ ,, Pojď za mnou...“ prosebně se na něj dívala a on ji podezíravě pozoroval. ,, Tak si říkám, co jsem udělal tak skvělého, že vypadáš jako by si mě chtěla zlíbat a nebo co jsem udělal tak hrozného, že mě pak nahoře zardousíš. Ten tvůj úšklebek se mi nelíbí.“ ,, Ne, nic takového...“ Nella vyběhla schody nahoru, ale Luke v ložnici už byl, lekla se ho. ,, Varuj mě předem, když chceš použít schopnosti démona.“ ,, To nejde, protože já jsem démon, nepožívám jenom svou sílu démona, já jím jsem.“ políbil ji na krk. ,, Máš u sebe?“ podívala se mu do očí, on jen souhlasně přikývl. ,,Bezva...tak není na co čekat.“ Nella si začala sundávat oblečení a skočila na velkou postel své matky, teď čekala už jen na Lukeho.
Druhý den ráno přišel Luke na matematiku s lepší náladou, usmíval se na všechny a dokonce přehlížel i poznámky Martyna. Rozdal písemky, Jan měl za dva, Martin s Biou měli jako jediný za jedna mínus a zbytek měl za pět. Luke chodil podepisovat známky, měl nenapodobitelný podpis, šíleně napsaný, ale přesto působil tak nějak úhledně. U každého se zastavil osobně a řekl mu, v čem udělal chybu nebo jak měl postupovat dál. Odpovídal na veškeré dotazy, u holek to bylo na déle, ale mu to nevadilo, aspoň si pokecal, byly z něj paf a on to věděl, taky moc dobře věděl, že Nella v duchu pění, žárlila, to se mu líbilo, nechtěla se o něj dělit ani jako když byl učitel. Zastavil se u ní jako u poslední. ,, Měla ses víc snažit, Nell, ty nejsi blbá...přišlo mi, že si tím protestovala a vykašlala ses na to. Nevzdoruj proti mně, ano?“ zašeptal, aby je nikdo neslyšel, ale ona byla uražená, nelíbilo se jí, že flirtoval s jejími spolužačkami. Sesbíral zase písemky a odešel si sednout zpátky k učitelskému stolu. ,, Takže, tohle bylo jen, abych zjistil, co si pamatujete, ale jak jsem viděl, tak nic moc. Chce někdo něco vysvětlit?“ na jeho otázku zvedla polovina třídy ruce nahoru, jen se usmál a postupně si je bral k tabuli a laicky jim to vysvětloval, Nella chtěla jít taky, ale bála se, nechtěla ukázat, že je blbá. Démon to věděl, a tak si ji vyvolal k tabuli. ,,No nazdar, teď je po mě.“ pomyslela si a odkráčela k tabuli, přičemž se na něj nechtěla podívat. ,, Napiš si...x na druhou plus dva krát čtyři a, b, c na třetí lomeno jedna plus e, f na třetí mínus tři x, y lomeno a na druhou b na druhou.“ jen když to nadiktoval, tak už si nebyla jistá, jak na to, pak jí něco napadlo a počítala. Měla to skoro dobře, ale nebyla si tím jistá, podívala se prosebně na Lukeho, ten vstal ze židličky a začal jí vysvětlovat, kde udělal malinkou chybičku. ,, Tvým problémem je, že si nepozorná a zapomněla si tady napsat mínusko. Zkus to znova.“ když pokládal křídu, letmo se dotkl její ruky, usmál se na ni a sledoval, jak počítá. Nellu jeho pohled znervózňoval, zvláště, když se díval do jejích zad a neviděla, na co přesně se dívá. Potila se u tabule, nakonec ji vysvobodil, dopočítal to za ni a ona rychle zaplula zpět do lavice. Bia se na ni podívala pohledem, kterým naznačovala ,, co si tam blbla, vždyť to normálně umíš ,, . ,, Nevím, nešlo to...vždy znervózním, když jsem s Lukem ve škole, v jeho blízkosti.“ podívala se na Lukeho, který se na ni taky díval, ale ona rychle uhnula pohledem k trápícímu se Danovi u tabule. Měl problém vypočítat kolik je dva krát čtyři plus tři krát pět. Luke si na to musel sednout, nevěděl, jestli se má smát nebo jestli má brečet. Pak už si jen schoval hlavu do rukou a kroutil hlavou. ,, Já se z vás zblázním...Dane, kolik to je?“ ,, Nevím, počítám.“ ,, Tak počítej.“ Luke jen mávl rukou a zapisoval třídní knihu. Měl fakt skoro infarkt, když nebyli někteří žáci schopni vypočítat příklad pro čtvrtou třídu. Nakonec pro všechny zazvonilo a všichni se začali balit, ale Luke je zastavil svým silným hlasem, přitom nekřičel jenom zvýšil hlas a všichni si zase sedli zpátky, nikdo nehnul ani brvou. ,, Dan to dopočítá.“ museli čekat ještě pět minut a to už měli mít češtinu, do třídy vletěl neklidný učitel, takový postarší zmatený pán s vlasy rozházenými všude po hlavě, tedy spíš tam, kde mu ještě zbyly. ,, Pardon, ale měli jsme malé zdržení, už vám to tady přenechávám.“ Luke si posbíral věci, přičemž mu Natalia s Lenou pomohli vzít sešity a Nella vzala pomůcky. Pak se z kabinetu vrátily obě holky, ale bez Nell. ,, Třídní vzkazuje, že musí probrat nějaký problém s Nellou, asi zase něco udělala a načapaly jí s něčím. Ten ji určo hezky seřve, drsňák jeden.“ Lena si promnula škodolibě ruce. ,, Myslím, že tam budou probírat něco úplně jiného.“ Bia mrkla na Juditu a ta se zahihňala.