23. Přede mnou se neschováš
23. Přede mnou se neschováš
Bia byla dole ve sklepě s paní Gressovou, celou noc pracovaly na kouzle, které by bylo možné použít k jejich plánu. Musely se o to aspoň pokusit, aspoň nějaká naděje bylo víc než jen čekat, jak se to všechno vyvine. Zrovna chtěly zkusit něco dalšího, ale uslyšely přibližující se kroky, a tak všechno rychle schovaly a čekaly, kdo přijde. Paní Gressová si po chvilce oddychla. ,, To nic, to je můj muž.“ zase všechno vytáhly, ale to už tam přišel pan Gress, byly na něm vidět obavy, tušil, co přijde a co musí udělat pro dobro všech ostatních na této zemi. ,,Drahá.“ políbil ji na tvář a spočinul pohledem na mladé čarodějnici. ,, Jak vám to jde? Přišly jste na něco?“ na čele se mu objevily vrásky, v duchu pochyboval o tom, že by se jim povedlo na něco přijít, ale obě čarodějky se vesele a spokojeně usmály, vytáhly malou láhev, ve které byl fialovo růžový lektvar. ,, Co to je?“ ,, Naše kouzlo, které jsme vymyslely, je ukryto v tomhle nápoji.“ ozvala se Bia. ,, A bude to fungovat?“ podíval se pochybovačně na obě dámy.
Nell ještě tvrdě spala, a tak si užíval doteků na jejím bříšku, cítil tu sílu jejich dítěte, vibrovala všude kolem nich. Jemně ji líbal na rameni a někdy přešel až ke krku, trochu ho mrzelo, že se mu to bála říct, musela vědět, že ji miluje přes příliš, žádný démon neuměl milovat tak moc jako on, tedy kromě Matyase, ten to cítil úplně stejně, ale Luke přece jen měl déle silné pouto k této mladé čarodějce. Měl ale dnes zvláštní pocit, jeho tělo se zmítalo silnou mocí a svíjelo se v křečích, měl co dělat, aby nezačal sténat, něco bylo v nepořádku, s ním něco bylo v nepořádku, ale netroufl si říct, co to je, nikdy se takhle necítil, takhle unaveně a jinak, jakoby ho opouštělo své vlastní tělo, přitiskl se k tělu dívky, to mu dodala útěchu a teplo, které velice rád přijal. Čarodějka musela cítit nezvyklý nával energie v jeho těle, a tak se k němu otočila čelem, sledovala, jak padl vyčerpaně na postel, to nebylo normální, aspoň ne u něj. ,, Luke? Co je ti?“ rychle zkusila, jestli nemá teplotu, celý hořel. ,, Nikdy nemíváš horečku...“ dotkla se jeho hrudi, cítila, jak jeho srdce tluče nezvykle rychle. ,, Luke...? Luke, podívej se na mě!“ chytila jeho obličej do svých rukou, pak se podíval někam ke stěně a prohnul se bolestí, úplně strnula. Jeho ruka zapraskala, lámaly se mu kosti uvnitř těla, cítila, jak se mu svírají vnitřnosti, bylo jí na zvracení. ,, Luke, co se děje..? No tak, ššš...to bude dobré.“ snažila se ho uklidnit, ale sama moc zklidněná nebyla, její démon se nikdy takhle neměnil, nepociťoval bolest a i kdyby šel ihned do druhé formy, neměl k tomu důvod a kdysi jí říkal, že ho to nebolí, tak proč se teď svíjí v ukrutné agonii? Nedokázal to vysvětlit, ale cítila, že jeho srdce začíná tlouct jinak, než je to u démonů zvyklostí, dokonce ani čarodějky a lidé nemají taky tlukot srdce, něco se měnilo, taky cítila, že ho ztrácí, že ztrácí spojení, které mezi sebou měli. Chytila ho za ramena a přitlačila ho k posteli, jelikož začal sebou házet, netušila, co se děje, ale věděla, že to rozhodně není v pořádku. ,, Nell....“ poprvé k ní promluvil, jeho oči svítily jasně červenou s odlesky do oranžové, do ohnivé barvy, spaloval ji pohledem. ,, Ano? Co se to děje Luke?“ byla celé rozklepaná strachy. ,, Já nevím, ale šíleně to bolí. Něco se se mnou děje, měla by si jít, mám takový pocit, jako kdyby....“ aniž by chtěl, vystartoval po Nelliném hrdle, stačila jen rychle odskočit až k protější stěně, kde velikou silou narazila do svých bolavých zad. Celá se rozechvěla hrůzou, Luke po ní nikdy nezaútočil, dokonce i když měl hrozně špatnou náladu, tak byl klidný, tak proč když byl v pořádku, proč jí vyjel po hrdle? Rozdrásal by ji? Měla strach jako ještě nikdy, ale nebála se o sebe jako spíše o své dítě, které v sobě nosila. Všimla si Lukeho, narostly mu ostré dravčí zuby, nebyly jako upíří, ale jako ostré zuby žraloka bílého. Jeho oči žhnuly černočervenou barvou a uprostřed sem tam viděla zablýsknout oranžovou barvu jako ohnivé plameny. Díval se na ni, měla pocit, že jí chce zabít, nepoznávala ho, co to bylo za proměnu, že by jí chtěl ublížit? Luke takový nebyl, nikdy. ,, Luke....“ špitla, ale to neměla. Ještě více se na ni zaměřil, ale zadíval se na její ruce, která ochranářsky držela na svém břiše, bála se o jejich dítě. Než se nadála, Luke vyrazil z postele, přímo k ní. Stačila se jen reflexivně otočit zády k němu, ale uslyšela jen silnou ránu, když se otočila zpět, viděla, jak před ní stojí Matyas ve své první formě. Luke byl odhozen ke stěně nad postelí, kde poničil nejen omítku, ale prorazil celou zeď. Když vyletěl ze země, nebyla to jeho první forma, Nell uvažovala, jestli takto vypadá ta druhá, ale Luke jí kdysi vysvětlil, že je to podobné obrovskému buvolu či býkovi, záleželo na člověku, jak to vidí a usoudí, co v tom spíše vidí, tohle ale bylo jiné. Měl černá křídla, po kterých běhal oheň, jeho nohy byly zakončeny silnými zatočenými drápy a na rukách to měl úplně stejné. Jeho kůže byla pořád stejně opálená, ale na zádech mu vyrostly temné ostny. Jeho vlasy zčernaly a na vršku hlavy mu vyrůstaly dva silné rohy, taky si všimla, že se za ním něco pohnulo, že by to byl...ocas? Upřela zrak pozorněji a všimla si, že měla správné podezření, pod posledním ostnem na zádech mu vyrůstal silný, ale tenký a hbitý ocas, které měl stejné účinky jako bič, ale lišil se v tom, že byl mnohem nebezpečnější, jelikož na konci měl malé ostny, které by se velice dobře sevřely kolem krku a každý by si dokázal představit, co by s tím mohl provést na křehkém hrdle. ,, Nell, běž dolů.“ pochopila, že je to Matyasův rozkaz, ale ona se nemohla odtrhnout. ,, Matyasi, co je to s ním, proč mě chtěl zabít?“ ,, Běž dolů, matka ti všechno vysvětlí, já ho zkusím zabavit a dostat ho, co nejdále od domu.“ aniž by čekal na protesty, vyletěl ven proraženou zdí, obkroužil Lukeho, který se okamžitě ohnal po něm svým dlouhým a mrštným ocasem, ale bratrova křídla byly rychlejší než jeho ocas, a tak byl donucen ho pronásledovat, oba po chvilce zmizeli za kopcem. Někdo ji pevně objal okolo ramen. ,, Pojď.“
Mladá čarodějka tomu nemohla uvěřit, prostě nemohla, znělo to jako zblázněná fantazie, ale když usoudila, že se zamilovala do démona a ona je čarodějka, která s ním čeká dítě, pak názor přehodnotila, přece jen by se neměla tolik divit, ale že by byl Luke Tourghed? Nejhorší tvor, který kdy mohl existovat? Tomu se jí nechtělo věřit a když jí všechno napovídalo, že je to pravda, někde hluboko uvnitř sebe doufala, že se všichni mýlí, nedokázala si připustit krutou pravdu. ,,Miláčku, je mi to líto, ale nic jiného nemůžeme dělat.“ první k ní promluvila paní Gressová. ,, Takže smrt jo? To chcete Lukeho zabít?“ Nella se zlobila. ,,Nell, nic jiného nám nezbývá, zabije všechny a všechno, co mu zkříží cestu a pak až skončí s nimi, přijde si pro tebe.“ ,, To mi došlo, když je naše dítě napůl z čarodějnické a napůl z démoní krve, jelikož má zachovat rovnováhu, dá se jen předpokládat, že půjde po mě.“ ruce si dala na břicho a jemně se přejížděla po kůži, celá rodina seděla u Gressových v kuchyni, ale pak se rozhodly přesunout. Rozhodli se Nellu poslat s Matyasem a Biou do Ameriky, její matce nechají vzkaz, že po ní jdou mafiáni, nic lepšího pro útěk nemohli vymyslet. Sbalili si věci a odvezli ji na letiště v Brně, odtamtud poletí do Prahy, z Prahy do Londýna a odtamtud na letiště ve Washingtonu. ,, Ukaž, podej mi to, vezmu ti ten batoh.“ Matyas stál u letiště a vykládal kufry z auta. Jeho rodiče se rozhodli postarat o Lukeho, který musel být usmrcen a to rychle, ona pořád nemohla uvěřit, co byl zač, démon, kterého milovala, jak to nemohla poznat? ,, Nell, počkej tady, jen půjdu něco zařídit.“ Matyas se otočil na patě a s Biou, která ho doběhla odcházel do haly letiště. Nella se dívala na své ruce a přejížděla prsty o sebe, chyběly jí doteky Lukeho silných dlaních. ,, To mě tady necháš?“ o auto se opíral Luke se založenýma rukama na hrudi. Nella vyskočila a rychle se od něj vzdálila. ,, Ty se mě bojíš? Za to ráno se omlouvám, nebyl jsem to já, jen jsem ztratil kontrolu, ale už jsem Tourgheda přijal a jsem v pohodě, nechceš se se mnou vrátit?“ jeho hlas byl divný, jiný, než jak Luke mluvil, všimla si toho hned. ,, Ne a nepřibližuj se ke mně, nevím, kdo jsi, ale Luke nejsi.“ Nella použila svou moc k jeho odhození a vyběhla k vchodu na letiště, to už se ale démon vznesl a v náruči s ní prchal od letiště, unesl ji a byl celý spokojený, splnil to, oč ho žádal. Nella se mu vzpouzela, škrabala ho nehty, nebyl to Luke, ho by cítila, byla přece jen čarodějka a ne bezbranná, naučila se používat svou moc rychle, ale tady jí to nebylo co platné. Démon přistál uprostřed lesa a praštil s dívkou o zem, přičemž poklekl na jedno koleno. ,, Můj pane, našel jsem ji a přivedl ji.“ démon se rozplynul a ona se podívala do očí démona před ní, jenom zapištěla a odsunula se, co nejdál to šlo.