19. Něco tě trápí, i já se kvůli tobě trápím
19. Něco tě trápí, i já se kvůli tobě trápím
,, Karta se otáčí, Luke...“ tohle slyšel několikrát uvnitř své hlavy, neustále se mu tahle věta opakovala, měl se bát? Co tím myslela? Přece jen byla čarodějka a ne člověk, takže pro něj bylo těžší poznat, co zamýšlí. Otevřel pusu, aby se připravil promluvit, ale její zdvižení ruky jasně naznačilo, atˇ mlčí. Podívala se na něj se svým obličejem modrým od slz, vpíjela se svýma čokoládově hnědýma do těch jeho oříškových, milovala jeho lidskou barvu očí, přímo se v ní utápěla, byly tak impulzivní, že si vždy myslela, že se jí podlomí nohy z jeho pohledu na ni, teď to cítila stejně, ale v mnohem větší míře než kdy předtím, asi to dělala její větší citlivost, díky síle čarodějnické moci. ,, Asi nechápeš, co jsem tím myslela, že ano?“ ,, Omlouvám se, ale od té doby, co ses změnila mi připadá, že ti rozumím čím dál tím méně, to mě trápí.“ zachmuřil se a projel si prsty přes bradu a své jemné vousy, přitáhla se k němu a hladila ho přes jeho mírné strniště, milovala tohle dělat, Luke normálně vzdoroval, nesnášel, když si hrála s jeho bradou a s jeho strništěm vousů, ale dnes se ani nepohnul, jen strnule seděl a pozoroval její obličej, dnes cítil potřebu cítit ji blízko sebe, nevadilo mu, co dělá s jeho tělem, atˇ se to týkalo jeho vousů nebo něčeho jiného, nechal se ovládat čarodějkou, která si mu sedla do klína a nohy jemně obtočila kolem jeho boků. ,, Do teď měli převahu démoni, byli jste v přesile, ale od nynějška se to změní. Čarodějky vyvraždí skoro všechny z vaší rasy, nedá se tomu zabránit, je to nevyhnutelné, přijde to, takže karta se otáčí již teď.“ hlavu si položila pod jeho bradu, ale neustále hladila jeho tvář. Podíval se na ni. ,, Proto se tak tváříš, že půjdeš v jejich řadách?“ ,, Ne, tvářím se tak proto, že jsem rozhodnutá s tebou zůstat, ale oba nás to může zabít, nechci tě vidět umírat, nechci.“ přitiskla se k jeho horkému tělu, dodával jí pocit bezpečí. ,, Ale to není jediný důvod, že ne?“ povytáhl obočí a sledoval ji, přičemž přemýšlel, co mu tajila, co by mu zatajovala už delší dobu. Zajímalo ho, co všechno neví?
Pomalu se začal probouzet, svět mu připadal nějak temnější než za jeho dob dětství. Bolelo ho celé tělo, ale držel se statečně, musel, byl přece démon a to ho dělalo silnějším než lidi. Cítil však silný tlak na jeho ještě bolavé hrudi, podíval se dolů a spatřil klidně spící Biu, láskyplně se na ni usmál a objal ji svou ohromně silnou a mohutnou paží, díky tomu, že hrál v Americe jejich americký fotbal a že byl démon, tak měl dosti vypracované tělo, což mu jen přidávalo na již tak krásném vzhledu, že byl jako anděl, úplně k sežrání, jak by řekla čarodějka, co spala na něm. Nechtěl ji odsunout a nechtěl ji ani opouštět, ale musel se jít projít, kdyby si neprotáhl tělo, asi by se zbláznil, potřeboval na vzduch, držely ho několik dní v podzemí, takže chtěl dům rychle opustit. Pomalu a jemně položil Biu na svou postel, přikryl ji dekou a tichounce se vytratil z pokoje ven před dům, kde se protáhl jako kočka a namířil si to rovnou do lesa. Dlouho nejedl, naposledy pozřel duši té čarodějky, co ho mučila, ale to bylo na uzdravení ran málo, potřeboval více síly, tudíž věděl, že musí více zabíjet lidské a nevinné duše pro jeho udržení si životní síly. Když našel dva myslivce, netrvalo dlouho a jejich síla duše, byla jeho, díval se dvě mrtvé těla, až je někdo najde, bude si myslet, že je napadlo divoké zvíře, jelikož Matyas svými ostrými zuby první formy démona potrhal jejich kůži. ,, Je mi to líto...“ zašeptal a když se otočil, díval se do tváře svého staršího bratra. ,, Jak je ti?“ Luke poplácal Matyase po rameni. ,, Už mnohem lépe, vlastně jsem při své obvyklé síle.“ usmál se, konečně po dlouhé době měl pocit radosti, měl Lukeho rád, i když si někdy vyměnili názory, byli z jedné krve, bratři a kryli si v potřebě záda, jeho bratr to cítil stejně. ,, Aspoň že tak...“ Luke si ztěžka sedl do trávy, podle jeho chování a pohledu Matyas poznal, že něco není v pořádku. ,, Co se stalo?“ Mat si sedl vedle bratra démona, ,, Nella?“ nemusel ani moc pátrat, s kým by byl problém, skoro vždy šlo o ni, cítil, že ji Luke miluje, i když byla čarodějka, ale to stejné cítil k Bii. ,, Oba jsme těmi čarodějkami proklatí. Místo toho, abychom je nenáviděli a snažili se je zabít, tak je chráníme vlastními životy, že to muselo potkat zrovna nás a hlavně nás oba, asi jsme fakt prokletí. No není to ironie? Nemyslíš?“ uchechtl se Mat a Luke se musel usmát taky. ,, Asi máš pravdu, proč mi dva? Asi máme někdo hluboko uvnitř slabost pro naše nepřátele a bezbranné dívky.“ tohle ale byla ironie, oba moc dobře věděli, že ani jedna z jejich dívek není vůbec slabá. Matyas se zasmál dosti nahlas. ,, No, pak je mi to jasné, proč si tak koukal po té jejich ředitelce.“ dloubl do něj loktem. ,, Nemyslím si, že ona by byla moje slabost, tím je jenom Nell, sakra...“ Luke utrhl kus trávy a dal si ho do pusy, kde žvýkal stonek z jedné strany na druhou, ,, nemluví moc se mnou a to se k ní nehodí, není ve své normální náladě, něco ji změnilo, obávám se, že ta proměna na čarodějku. Nechce mi říct, co se děje, Matyasi jediné, co mi řekla, bylo, že karta se otáčí. Podle ní prohrajeme a čarodějky budou silnější.“ ,, Znám ji, ale ne tak dobře jako ty, opravdu to není ona. Možná ji něco trápí, třeba dostala rozkaz, aby tě zabila.“ ,, Ne, ten dostala Bia, pochybuji o tom, že by to jejich vůdkyně zadala Nell.“ ,, Tak pak nevím, možná je unavená, vůbec nevíme, co tam s ní dělali, třeba ji nějak podvědomě mučili nebo jí vyhrožovali. Taky jsem slyšel, že-“ ,, Počkej, to bylo ono...už to mám..“ Luke pokýval hlavou, přišel na to, ,, díky, Mate.“ málem mu dal pusu na čelo, ale to si radši rozmyslela na místo toho se zakřenil. ,, Co jsem řekl?“ sledoval bratr, který se rozběhl k domu, ale ještě se stihl otočit a zavolat na něj. ,, Psychické mučení, to je jediné, co to může být, stačí zjistit, proč.“
Čarodějky seděly v kuchyni u stolu, něco spolu propíraly u jídla. Démon poznal tu vůni, Nella musela s Biou vařit jeho oblíbené jídlo. Říkal tomu Mexický blaf, Nella se to naučila a začala mu to vařit, i když to měla mnohem lepší, než jak to dělali v Americe, ale blaf tomu říkal jen proto, že to tam skoro furt vařili, ale chuťově to bylo vynikající. V klidu seděly a čekaly na své démony, kteří si poslušně sedli na svá místa a nechali si naložit jídlo. Oba démoni si všimli, že Nella přehlíží Lukeho, vyhýbala se jeho pohledu, nakonec toho všimla i její kamarádka, ale nijak to nekomentovala. ,, Jen ať vám chutná.“ Bia se na oba z nich usmála, což jí opětovali a pustili se do jídla, ale Lukeho trápilo spoustu věcí, že si jídla moc nevšímal, skoro se ho nedotkl, jen ho porýpal a něco málo snědl, ale nedokázal přestat přemýšlet. ,, Luke, tobě nechutná? Sotva ses toho jídla dotkl?“ Bia se podívala na démona naproti stolu. ,, Och, ne..ne..je to výborné, ale víš...tak a dost! Teď mi laskavě řekneš, co se děje?!“ Luke položil příbor a založil si ruce na hrudi. ,, Já?“ Bia nechápala, co se děje. ,, Ty ne, Bio, mluvím s někým jiným.“ Luke povytáhl zvědavě obočí, přinutil tím Nell vzhlédnout jemu do tváře. ,, Nevím, o čem mluvíš.“ odsekla. ,, Ale moc dobře víš, jenom mi to nechceš říct. Udělal jsem něco špatně nebo jsem ti nějak ublížil, že se chováš takhle? Protože já netuším, co se s tebou děje, si jiná, změnila ses a nevím, co tě trápí, že jsem pro tebe vzduch, já už nevím, jak se mám snažit!“ rozhodil rukama, mírně byl zneklidněný. ,, Tomu ty nemůžeš rozumět, nepochopíš to, protože nejsi na mém místě. Bio, děkuji, bylo to dobré, ale jsem unavená a půjdu si lehnout. To snad ještě můžu, Luke?“ ,, Ovšem, že můžeš, nebudu tě tady držet.“ nechal ji jít, na čele se mu objevily vrásky, opřel se lokty o stůl s hlavu složil do dlaní. ,,Bože, kdy mi řekne, co je za problém? Co jí ta čarodějnice udělala...? Zabiji ji, stará čarodějnice...“ zaprskal a ti dva se mu nesnažili nic vymlouvat.