12. Dívky odhalují částečné tajemství
12. Dívky odhalují částečné tajemství
Nelle se zvedal zděšením hrudník, i Luke sebou ošil znepokojením. Dívali se do dvou modrozelených očí, které je pozorovali. ,, Mohl si mi říct, že i tady máš své chvíle.“ zaprskal, byl to Matyas, kdo je načapal. ,, Vypadni, brácha, nech mě to dokončit.“ Luke vztekle zaprskal. Nella se jen zasmála a začala třít nohou stehna démona, který byl na ní i v ní. ,, Neškádli mě...sakra, člověče, ty mě vážně vzrušuješ.“ Luke se usmál a dál se věnoval jejich sexu v kabinetě vedle třídy 9.A. ,,Nebojte, nechám vás si to dokončit, jen ti jdu říct, že za tebe beru tu hodinu matiky. Nell docela hezké nahé tělo.“ Matyas si prohlídl tělo dívky svého bratra a se šibalským úsměvem odcházel z kabinetu, bylo slyšet jen zavrčení Lukeho. ,,Snad nežárlíš?“ ,, Ne, ty jsi jen moje...“ oznámil démon přisál se ústy na její krk. Když skončili, ještě chvíli se mazlil v objetí, ale pak zazvonilo a oba se museli rychle oblékat. Do kabinetu přišla Bia ve chvíli, kdy si Nella stáhla vlasy do copu a otočila se na svou kamarádku. ,, Ahoj, proč si nebyla na hodině?“ podívala se s povytaženým obočím na Lukeho, který seděl u stolu a opravoval nějaké písemky. ,,Ehm...no..později. Musím na hodinu.“ ,, Ty tedy nepojedeš domů?“ ,, Ne, stačilo pár minut s tebou a jsem v pohodě.“ zkousla si ret, přičemž se dívala chtivě na jeho spodní část těla, aby mu naznačila, co tím přesně myslela. Se smíchem odešla a přidala se k ostatním na hodinu angličtiny, měli zrovna Lukeho, což jí bylo v tuhle chvíli jedno. Přišel na hodinu akorát se zazvoněním. ,, Good morning.“ pozdravil, měl krásnou angličtinu, většina lidí netušila, že je z Ameriky. Sedl si za stůl a začal zapisovat, kdo chybí, dnes chybělo přes půlku třídy, a proto se nechtělo probírat dál učivo, stejně by to musel opakovat, protože tahle třída byla obzvláště tupá a líná. ,,Jelikož vás dnes moc chybí, tak je mi jedno, co budete dělat, hlavně neřvěte moc nahlas.“ všichni spokojeně zavýskali, načež si začali vytahovat mobily, MP4, sešity a kdo ví, co ještě. ,, Kromě Martyna a Toma, ti dva půjdou se mnou na chodbu.“ Luke stál u dveří a čekal, až vyjdou, ale ti dva se začali na celé kolo smát a dobírali si ho, měli i sprosté nadávky. Lukemu se napjaly svaly na ruce, Nella chtěla už zasáhnout, ale jeho pohled stačil k tomu, aby si to rozmyslela a dělala jako by nic. Usmíval se, rozhodl si pro ně osobně dojít. Odsunul je i se židlí a chytil ji tak moc silně zezadu za krk, že oba zkřivili obličej bolestí, to měl démon ale v plánu. Zvedl je a odváděl je na chodbu, ale v půlce cesty se mu vzepřel Martyn, sevřel jeho ruku a zakroutil mu jí, pak ho kopl do nohy a pěstí udeřil Lukeho do břicha, Nella zatajila dech a Bia s Juditou jí musely nenápadně uklidnit, jinak by vykřikla a prozradila je oba. Martynovi údery s jejich třídním učitelem ani nepohnuly, jen se usmál a natáhl pěstí svému žákovi po tváři, kosti nosu zapraskaly. Tom se rychle otočil a odešel na chodbu, za ním se vydal i Martyn se zlomeným a zakrváceným nosem. ,, Bavte se dál, já si to dořeším.“ Luke za sebou zavřel dveře a Nella se jen modlila za zázrak, její přítel byl na ty dva rozhněvaný, měl chuť jím vysát život a nechat je umírat dlouho v bolestech. Za několik minut se všichni tři vrátili, Martyn si ještě držel nos a říkal všem, že se samozřejmě praštil nosem o dveře, když s nimi silně práskl, Tom jen souhlasně přikyvoval a pak Judita s Biou poznaly sílu démona. Lukeho oči se zbarvily do černé, obloha se zatáhla a po obloze sjel blesk. Jeho zuby byly ostré jako břitva a drápy zatínal do dlaní. Pronesl pár slov, pro ně v neznámém jazyce, a všichni ve třídě byli fascinováni jeho pohledem, upoutal je a přinutil je dívat se do jeho leskle černých očí. Pak se obloha odtáhla, Luk už byl zase ve svojí pravé podobě a žáci se vzbudili z tranzu. Jen Judita a Bia byli pořád při vědomí, celou dobu. ,,Omluvte mě, ale musím na záchod, je mi nějak zle.“ Judita se musela jít vydýchat na chodbu. ,,Nell, Bio...běžte za ní.“ Luke se podíval na oba dvě dívky, poslušně se zvedly a odešly za Juditou. Byla na záchodě, otevřela si tam okno a nadýchávala se čerstvého vzduchu. ,, Jo taky jsem se tak tvářila, poprvé.“ naklonila se k ní Nell. ,, On, jak...proč..?“ Judita nechápavě koukala, věděla o tom, že je démon, ale netušila, že se takhle změní. ,, Démoní síla, a to byla teprve jeho první forma proměny, ta druhá je děsivější a tu třetí nechci ani vidět.“ zasmála se, pak se otočily na Biu, ale ta tam nebyla, někam musela jít. ,, A co všechno umí?“ ,, Ani nevím, co všechno dokáže. Umí mazat a měnit vzpomínky, dokáže být rychlý, slyší a vidí lépe než my. Má větší sílu, někteří démoni vidí i budoucnost, dokonce i ovládají živly, ale to umí jenom málo z nich a rozumí zvířatům. Nevím, co všechno dokáží, ale je toho hodně.“
Věděla, že má hodinu, ale to jí nevadilo. Nepozorovaně proklouzla kolem ředitelny a dál utíkala po chodbě, musela s ním mluvit když ne to, tak aspoň pohled na něj stačil, nepotřebovala použít žádná slova, vždy věděl, co chce říct. Musela teď ještě proklouznout kolem sborovny učitelů, tiše přeběhla kolem dveří, už chtěla zajásat, že je v pořádku prošla bez zpozorování, ale hlas ředitelky ji zastavil. ,, Kam pak Bio? Jak to, že nejsi na hodině?“ musela se otočit na ředitelku, nevěděla, jakou výmluvu si vymyslet, začala koktat. Na nic rychle nemohla přijít, a tak začala lhát, nemohla jí říct, že se zamilovala do učitele a chtěla ho celého zlíbat. ,, No...já...ehm...šla jsem...tedy měla jsem jít...poslali mě..“ ,, Ano, slečno Helová?“ ředitelka povytáhla obočí, byla zvědavá, co jí žačka řekne, ale ta se na nic už nezmohla a sklonila hlavu. ,, Myslím, že si promluvíme u mě v kanceláři.“ ,, To nebude nutné, paní ředitelko, já si to s ní vyřídím už sám.“ za ní se ozval mužský hlas učitele.